EVANGELICKÃ AKADEMIE
VYÅ Å Ã ODBORNÃ Å KOLA SOCIÃLNÄ PRÃVNÃ
Praha 4 - SpoÅilov, Hrusická 2537/7
UPRCHLICKà ŽENY V ÄESKà REPUBLICE
ABSOLVENTSKÃ PRÃCE
Název pracoviÅ¡tÄ: Organizace pro pomoc uprchlÃkům
Vypracovala: NedÄlková Martina
Vedoucà absolventské práce: Ing. Nidžar PopoviÄ
Oponent: Mgr. Pavel Tychtl
Praha, duben 2001
ProhlaÅ¡uji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatnÄ a uvedla v nÃ
veškerou literaturu a ostatnà zdroje, které jsem použila.
V Praze dne 27. dubna 2001
2
ChtÄla bych podÄkovat HelenÄ KovaÅÃkové a vÅ¡em z Organizace pro pomoc
uprchlÃkům, kteÅà mi ochotnÄ poskytovali informace a podklady a cenné pÅipomÃnky
pro mou práci. Dále bych chtÄla velice podÄkovat DžanÄ PopoviÄ, vedoucà mé
absolventské práce, za jejà rady, ochotu a trpÄlivost.
3
4
Obsah
1. Ãvod 4
2. Základnà definice uprchlÃka podle Ženevské úmluvy
o právnÃm postavenà uprchlÃka 7
2.1.Definice pronásledovánà v kontextu pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavà 8
3. Historický pÅehled dokumentů upravujÃcÃch definici
pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavà 9
4. Právnà aspekty a souÄasná praxe azylové politiky 11
4.1. Kanada 11
4.2. Spojené státy americké 13
4.3. Švýcarsko 14
4.4. Älenské státy Rady Evropy 16
4.5. Äeská republika 17
5. Poskytovánà ochrany uprchlickým ženám (UNHCR) 20
5.1. Specifické problémy žen v rámci posuzovánà oprávnÄnosti obav
z pronásledovánà podle UNHCR 21
6. Ãvod do problematiky integrace azylantů v Äeské republice 25
6.1. Pojem a proces integrace 26
6.2. Problematika integrace azylantů v Äeské republice obecnÄ 27
6.3. Specifické problémy integrace žen - azylantek v Äeské republice 30
7. Statistické pÅehledy MV ÄR 35
8. Studie žen - imigrantek, PPI Praha 37
9. ZávÄr 40
10. Literatura 43
PÅÃlohy
5
1. Ãvod
" jsem srbské pÅÃsluÅ¡nosti a mám stÅedoÅ¡kolské vzdÄlánà a pÅed svým útÄkem
z rodné zemÄ jsem byla zamÄstnána ve vojenském Å¡tábu - povolávala jsem
mladé muže do I. linie vojenského stÅetu na váleÄném poli, tedy na jistou
smrt. Utrpenà bylo nekoneÄné, až jsem se rozhodla svou vlast opustit a hledat
klid a mÃr ve vaÅ¡Ã zemi"
D. J., narozena 1960, 2 dÄti, BÄlehrad
" mé problémy spoÄÃvaly v tom, že po pÅÃchodu Talibanu jsem byla
omezena. NesmÄla jsem chodit do práce - stejnÄ jako ostatnà ženy a dÄti nesmÄly
navÅ¡tÄvovat Å¡koly mé nejstarÅ¡Ã dceÅi, stejnÄ jako ostatnÃm afghánským dÃvkám,
Taliban odpÃrá možnost vzdÄlánà a zakazuje jim chodit do Å¡koly z důvodu jejich
pohlavÃ"
S. T., narozena 1973, 3 dÄti, Afghánistán
" můj muž byl zabit bÄhem války, v roce 1991. Od roku 1990 jsem
pracovala jako Å¡vadlena a vedla jsem obchod potom, co se v roce 1996 dostal
k moci Taliban, jsem musela své podnikánà ukonÄit a kvůli naÅÃzenÃm Talibanu jsem
nesmÄla opustit dům nÄkolikrát mi bylo vyhrožováno po smrti mého bratra, který
byl zabit pÅi jednom z útoků, jsem zůstala bez ochrany mužského pÅÃbuzného a tak
jsem nemohla svou rodinu uživit nevidÄla jsem žádnou Å¡anci, jak jinak bych mohla
v Kábulu se dvÄma dÄtmi pÅežÃt"
K. P., narozena 1964, 2 dÄti, Afghánistán
6
" bydleli jsme v hlavnÃm mÄstÄ můj otec byl obchodnÃk a prosperoval. Po
nÄkolika útocÃch mafie byl zabit aÄkoliv jsme s matkou a sestrou neustále žádaly
policii o Åádné proÅ¡etÅenà pÅÃpadu naÅ¡eho otce, do dneÅ¡nÃho dne nebyl pachatel
vypátrán na úÅadech nám vyhrožovali, abychom se tÃm pÅÃpadem nezabývaly
útoky na naÅ¡i rodinu pokraÄovaly a já ze strachu o svého syna jsem prostÄ musela
odejÃt "
M. B., narozena 1976, 1 dÃtÄ, Rusko
" vystudovala jsem Vysokou Å¡kolu ekonomickou, bÄhem studià jsem se vdala
a narodila se mi dcera. Když jsem Å¡kolu dokonÄila, zaÄala jsem podnikat a otevÅela
jsem si kadeÅnický a kosmetický salon. DaÅilo se mi výbornÄ. PravidelnÄ můj salon
kontrolovala inspekce a pÅi jedné kontrole naÅ¡li západoevropské Äasopisy s úÄesy a
evropskou hudbu na kazetách. Dostala jsem vysokou pokutu a musela jsem salon
zavÅÃt. I když jsem pokutu zaplatila a splnila dalÅ¡Ã podmÃnky, které mi naÅÃdili,
nebylo mi umožnÄno znovu podnikat. Státnà úÅednÃk, který vydával
povolenà k podnikánÃ, si neustále vymýšlel podmÃnky, za kterých bych mohla zaÄÃt
podnikat, dokonce mne pÅesvÄdÄoval, abych opustila manžela a dceru stala jsem se
terÄem sexuálnÃho vydÃránà "
N. N., narozena 1979, 1dÃtÄ, Ãrán
To jsou nÄkteré z pÅÃbÄhů žen, které v Äeské republice žádajà o azyl a se kterými
jsem se bÄhem své praxe v Organizaci pro pomoc uprchlÃkům setkala. Jsou pÅÃkladem
uvádÄných důvodů, které ženy nutà opustit svou rodnou zem a vymÄnit svůj životnà styl,
tradice, za nový a podle nich kvalitnÄjÅ¡Ã a hlavnÄ bezpeÄnÄjšà život - svůj i své rodiny.
7
AÄkoliv si to bÄžnÄ neuvÄdomujeme, existujà spoleÄnosti, které nÄjakým způsobem
bránà ženám vykonávat jejich základnà lidská práva. Äasto jsou nuceny Äelit tvrdému až
nelidskému zacházenÃ. Stávajà se obÄÅ¥mi traumatizujÃcÃch zážitků jen proto, že jsou ženami.
Situace, ve kterých se nacházejÃ, vyžadujà zvláštnà opatÅenà v oblasti ochrany - proti
manipulaci, sexuálnÃmu a fyzickému zneužÃvánà a proti diskriminaci pÅi zÃskávánà pomoci a
služeb.
Téma postavenà uprchlických žen v Äeské republice je velice rozsáhlé. Zaujala
mne jejich situace a možnosti integrace do naÅ¡Ã spoleÄnosti. Zmapovánà této
problematiky je cÃlem mé absolventské práce.
VysvÄtlÃm právnà hledisko, kdy nenà na ženy hledÄno jako na nejohroženÄjÅ¡Ã
skupinu uprchlÃků Dokládám to základnà definicà uprchlÃka podle Ženevské
Ãmluvy, struÄným pÅehledem pÅijatých dokumentů, které majà za úkol uprchlické
ženy pÅi posuzovánà žádostà zvýhodnit. VÄetnÄ porovnánà praktických postupů
nÄkterých zemà a pÅÃstupu organizace UNHCR.
Na tomto mÃstÄ chci upozornit na nÄkteré užÃvané termÃny. PÅi zpracovávánÃ
tohoto tématu jsem se setkala s tÃm, že právnà pÅedpisy jako jsou Ženevská úmluva,
UNHCR, SmÄrnice a pÅedpisy pÅijaté jednotlivými státy, použÃvajà anglický výraz:
"asylum seeker". Do ÄeÅ¡tiny tento výraz můžeme pÅeložit jako uprchlÃk, žadatel o
azyl. Äeský právnà Åád vÅ¡ak, podle novely zákona o azylu, mluvà o úÄastnÃkovi
ÅÃzenà o udÄlenà azylu. Rozhodla jsem se, že budu tyto termÃny použÃvat tak,
že v dokumentech UNHCR, Ženevské úmluvÄ a dalÅ¡Ãch cizÃch států budu mluvit o
žadatelÃch/kách o azyl, uprchlických ženách. V rámci Äeské republiky budu
použÃvat pojem úÄastnÃk/ce ÅÃzenà o udÄlenà azylu, dále jen "úÄastnÃk/ce ÅÃzenÃ".
Ve druhé Äásti se vÄnuji problému integrace uprchlických žen do Äeské
spoleÄnosti, problémům, se kterými se setkávajÃ, vÄetnÄ statistických pÅehledů
8
Ministerstva vnitra a závÄrům velice zajÃmavého průzkumu, který provedla Poradna
pro integraci.
V závÄru se zamýšlÃm nad základnÃmi body, které mohou pomoci ke zlepÅ¡enÃ
pÅÃstupu k uprchlickým ženám a pÅi vytváÅenà programů pro nÄ .
2. Základnà definice uprchlÃka podle Ženevské úmluvy o právnÃm postavenà uprchlÃka
Prvnà definice uprchlÃka byla produktem studené války. Byla vÅ¡eobecnou
individualistickou definicÃ, na rozdÃl od pÅedchozÃch definic. Ty byly
svázány s urÄitým obÄanem, etnickou skupinou nebo specifickou krizÃ.
UprchlÃkem podle Ãmluvy o právnÃm postavenà uprchlÃků, která byla pÅijata v roce
1951 v ŽenevÄ (dále jen Ženevská Ãmluva) a Protokolu z roku 1967 je osoba , která:
"kvůli opodstatnÄnému strachu z pronásledovánà z důvodu rasy, náboženstvÃ,
národnosti, Älenstvà v urÄité sociálnà skupinÄ nebo politického názoru se nacházà mimo
zemi svého původu a nemůže nebo kvůli tomuto strachu nechce využÃt ochrany tohoto
státu nebo, v pÅÃpadÄ Å¾e nemá žádné státnà obÄanstvà a nacházà se mimo zemi svého
pÅedchozÃho trvalého pobytu, se následkem takovýchto událostà nebo kvůli tomuto
strachu nechce do této zemÄ vrátit" (UNHCR, 1999, kap. 1.1.).
Samotný akt pronásledovánà (bez ohledu na závažnost), neopravÅuje žadatele zÃskat
postavenà uprchlÃka. Potencionálnà úÄastnÃk ÅÃzenà o azylu musà dokázat, že jeho obavy jsou
opodstatnÄné na základÄ alespoÅ jednoho z vyjmenovaných důvodů podle Ženevské
úmluvy.
9
Je patrné, že k výše uvedeným důvodům vÅ¡ak nepatÅà hledisko pohlavÃ. Ženy, stejnÄ
jako muži - žadatelé, musà dokazovat obavy z pronásledovánà na základÄ svého náboženstvÃ,
rasy, politického názoru nebo pÅÃsluÅ¡nosti k urÄité spoleÄenské vrstvÄ (sociálnà skupinÄ).
Ve vÄtÅ¡inÄ pÅÃpadů nejsou ženy schopny úÄinnÄ dokázat své důvody a obavy
z pronásledovánÃ. Mnohým z nich to způsobuje velké problémy, zvláštÄ tehdy,
pokud pÅÃÄiny pronásledovánà nespadajà do rozsahu pÅÃmého odmÃtánà tradiÄnÃch,
obÄanských nebo politických práv státem. Ženy opouÅ¡tà svou zemi původu kvůli
závažné gender perzekuci oficiálnÃmi orgány nebo jejich mÃstnÃmi komunitami.
Ženy napadené pÅÃsluÅ¡nÃky vojenských oddÃlů mohou narazit na potÞe pÅi
dokazovánà toho, že se staly obÄtà pronásledovánà a ne náhodného násilÃ. Se ženami,
které pÅicházejà do azylové zemÄ jako Älen rodiny, nemusà být veden pohovor
vůbec, nebo je veden jen zbÄžnÄ, a pÅitom ony, spÃÅ¡e než jejich manželé se stávajÃ
obÄÅ¥mi pronásledovánÃ.
2.1. Definice pronásledovánà v kontextu pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavÃ
V poslednÃch letech pÅevažuje názor, že pojem pronásledovánà je tÅeba
interpretovat i s ohledem na problematiku pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavÃ. NapÅÃklad
v roce 1985 vyzval Evropský parlament státy, aby pÅiznaly postavenà uprchlÃka ženám,
se kterými je krutÄ a nelidsky zacházeno z důvodu poruÅ¡enà morálnÃch nebo etických
pravidel spoleÄnosti, ve které žijÃ. PÅestupkem se může stát Åada vÄcÃ, od cizoložstvà až
po noÅ¡enà rtÄnky. Trestem za pÅestupek může být i rozsudek smrti (UNHCR 1991, s.
19). Podle Evropského parlamentu tvoÅà tyto ženy urÄitou sociálnà skupinu, které by mÄl
být udÄlen azyl na základÄ Å½enevské úmluvy z roku 1951.
Pro pÅesnÄjÅ¡Ã interpretaci bylo nutné stanovit definici pronásledovánà a vymezit
problematiku pronásledovánà souvisejÃcÃho s pÅÃsluÅ¡nostà k urÄitému pohlavÃ.
10
Stalo se tak v Äervnu 1993 na SvÄtové konferenci OSN o lidských právech, kdy se
definice uprchlÃka i mezinárodnà agenda v oblasti lidských práv rozÅ¡ÃÅila o poruÅ¡ovánÃ
práv souvisejÃcÃch s pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavà jako:
"násilà namÃÅené proti ženÄ kvůli tomu že je ženou, nebo postihujÃcà ženy nepÅimÄÅeným
způsobem. Zahrnuje Äiny způsobujÃcà fyzickou, mentálnà nebo sexuálnà újmu Äi utrpenÃ,
hrozby takových Äinů, nátlak a jiné odepÃránà svobody" (UNHCR, 1999, kap. 1.2.)
Komise pro postavenà žen pÅi OSN potvrdila, že násilà páchané na ženách
pÅedstavuje poruÅ¡ovánà jejich mezinárodnÄ uznávaných lidských práv a v
prosinci 1993 byla Valným shromáždÄnÃm OSN schválena Deklarace o
odstranÄnà násilà proti ženám, která jasnÄ definuje násilà jako fyzické, sexuálnà a
psychologické násilÃ, ke kterému docházà v rodinÄ nebo ve spoleÄnosti a jež je
pácháno nebo pÅehlÞeno státem.
3. Historický pÅehled dokumentů upravujÃcÃch pronásledovánà z důvodu
pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavÃ
Evropský parlament v roce 1984 rozhodl, že ženy, které se obávajà krutého
nebo nelidského zacházenÃ, jsou považovány za "sociálnà skupinu", na kterou se
vztahuje Ženevská úmluva
Dále v roce 1985 pÅijal Výkonný výbor programu Vysokého komisaÅe
následujÃcà vyjádÅenÃ:
"Státy mohou pÅi výkonu své suverenity pÅijmout interpretaci, že ženy -
žadatelky o azyl ÄelÃcà tvrdému nebo nelidskému zacházenà kvůli tomu, že pÅekroÄily
sociálnà normy spoleÄnosti, ve které žijÃ, mohou být "urÄitou sociálnà skupinou" ve
11
smyslu Äl. 1A(2) Ãmluvy OSN o uprchlÃcÃch) (ZávÄr Ä. 39, odst. (k) (1985) O
uprchlických ženách a mezinárodnà ochranÄ)."
V roce 1991 vydalo UNHCR SmÄrnice o ochranÄ uprchlických žen, kde jsou
státy vyzývány (odst. 71), aby "podporovaly uznánÃ, skuteÄnosti, že důvod pro
pÅiznánà postavenà uprchlÃka se může objevit, pokud stát nemůže nebo nechce
poskytnout ochranu ženám vystaveným zneužÃvánà kvůli pÅekroÄenà sociálnÃch
standardů. Vláda sama nemusà být podnÄcovatelem takového zneužÃvánÃ". Dále
SmÄrnice také podporujà názor, že pronásledovánà může znamenat "závažnou
diskriminaci kvůli pohlavÃ" a "sexuálnà násilà pokud je použito se souhlasem nebo
trpÄno osobami majÃcà úÅednà pravomoc zastraÅ¡it nebo potrestat."
V roce 1993 Výkonný výbor potvrdil ve svém ZávÄru Ä. 73 (Ochrana
uprchlÃků a sexuálnà násilÃ) pÅedchozà závÄry o uprchlických ženách a položil důraz
na mezinárodnà nástroje z oblasti uprchlictvÃ, lidských práv a humanitárnÃho práva
na ochranu žadatelů o azyl, uprchlÃků a navrátilců ve vztahu k sexuálnÃmu násilÃ.
Dále doporuÄuje, aby byly daným státem vypracovány smÄrnice, ve kterých by
mÄla být zohlednÄna skuteÄnost, že uprchlické ženy Äasto zakouÅ¡ejà odliÅ¡ný způsob
pronásledovánà než muži.
Dále je zde zdůraznÄno, "že v azylovém ÅÃzenà by mÄlo být se žadateli, kteÅÃ
se mohli stát obÄtà sexuálnÃho násilÃ, zacházeno se zvláštnà citlivostÃ" (ZávÄr Ä. 73,
odst. g). Je zde také zmÃnÄna iniciativa státu v pÅÃpravÄ odborných Å¡kolÃcÃch
programů pro pracovnÃky v azylovém ÅÃzenà s důrazem na problematiku citlivosti
žadatelů k otázkám pohlavà a kultury.
Rada bezpeÄnosti v souladu s pÅijetÃm Deklarace o odstranÄnà násilà proti
ženám ustanovila v roce 1993 Mezinárodnà trestnà tribunál, který je urÄen ke stÃhánÃ
zloÄinů spáchaných na územà bývalé Jugoslávie. Do jurisdikce Tribunálu spadajÃ
12
zloÄiny znásilnÄnà a sexuálnÃho násilà stejnÄ jako systematické znásilÅovánÃ, které
v nÄkterých pÅÃpadech bývá definováno jako zloÄin proti lidskosti.
V bÅeznu 1995 vydalo UNHCR dokument Sexuálnà násilà proti uprchlÃkům -
SmÄrnice pro prevenci a reakci. V tomto dokumentu je násilà a dalÅ¡Ã formy
sexuálnÃho násilÃ, pokud k nÄmu docházà z důvodu rasy, náboženstvÃ, považováno
za odůvodnÄné pronásledovánÃ, pokud se takovýchto Äinů dopouÅ¡tÄjà úÅady, nebo
jsou-li tÄmito úÅady alespoÅ tolerovány a odmÃtajÃ-li nebo nejsou-li schopny
takovému jednánà zamezit nebo nabÃdnout úÄinnou ochranu (str. 59).
V záÅà 1995 Pekingská deklarace a akÄnà program potvrdila závazek
mezinárodnÃho spoleÄenstvÃ, že práva žen a dÃvek jsou nezcizitelná, integrálnà a
neoddÄlitelná souÄást vÅ¡ech lidských práv a základnÃch svobod s důrazem na
specifické zájmy a problémy ve vztahu k násilà proti ženám.
V záÅà 1999 konstatovalo Valné shromáždÄnà OSN, že "afghánské ženy a
dÃvky jsou z důvodu svého pohlavà v Afghánistánu hrubÄ diskriminovány, neboÅ¥
nemohou chodit do Å¡koly, vzdÄlávat se, nemohou vykonávat jedno ze svých
nejzákladnÄjÅ¡Ãch lidských práv" (United Nations, General Assembly; A/54/422,
September 1999, Situation of human rights in Afghanistan).
4. Právnà aspekty a souÄasná praxe v nÄkterých zemÃch
Každý stát zaujÃmá k problematice žen, které obtÞnÄ dokazujà své obavy
z pronásledovánÃ, jiná stanoviska. Pro porovnánà uplatÅovaných forem azylové
politiky států, uvádÃm v následujÃcÃch kapitolách pÅÃklady Kanady, Spojených států
amerických, Å výcarska, obecnÄ Älenských států Rady Evropy a samozÅejmÄ Äeské
republiky.
13
4. 1. Kanada
V KanadÄ byla v roce 1993 zavedena Radou pro pÅistÄhovalectvà a
uprchlictvà (IRB) SmÄrnice o pronásledovánà kvůli pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavÃ.
Tyto SmÄrnice reagujà na skuteÄnost, že v mnoha zemÃch jsou ženy
pronásledovány pouze proto, že jsou ženami. ZaÄÃnajà obecnými důvody pro
pÅiznánà postavenà uprchlÃka ve smyslu Ženevské úmluvy, navÃc jsou zde důkladnÄji
interpretovány dalšà důvody, které mohou být uvedeny v žádosti o poskytnutà azylu
v souvislosti s obavou z pronásledovánÃ.
Tyto dalÅ¡Ã důvody jsou ve SmÄrnici uvedeny celkem ve ÄtyÅech základnÃch
kategoriÃch podle toho, zda jde o ženy, které se obávajà pronásledovánÃ:
- ze stejných důvodů jako muži - že se necÃtà být ohroženými z důvodu
pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavÃ, ale spÃÅ¡e jsou ohroženy pro svou identitu,
pro to, v co vÄÅÃ.
- na základÄ pÅÃbuzenského vztahu (kvůli postavenÃ, aktivitám a názorům své
rodiny, svého partnera a pÅÃbuzných). Tato kategorie souhrnnÄ zahrnuje
jakýkoliv druh obtÄžovánà žen, aÄkoli ony jako takové nejsou pÅÃmo
pronásledovány. VÄtÅ¡inou se jedná o obtÄžovánà z jednoho důvodu, tedy
z důvodu poskytovánà informacà o Äinnosti a konánà jejÃch pÅÃbuzných.
- z důvodu tvrdé diskriminace nebo násilných Äinů páchaných veÅejnými
orgány nebo vládnà mocà a kdy stát nenà ochoten nebo schopen
pronásledované osoby chránit.
- z obavy týkajÃcà se pÅekroÄenà nebo nedodrženà urÄitých norem, zvláštÄ tÄch,
které se týkajà pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavÃ, náboženského zvykového
práva a podobnÄ.
14
Jako pÅÃklad můžeme uvést postavenà ženy v islámské spoleÄnosti, která nesouhlasÃ
nebo nedodržuje naÅÃzenà státnÃho náboženstvà na základÄ svého svobodného rozhodnutÃ.
Může svou žádost podepÅÃt oprávnÄnou obavou z pronásledovánà z náboženských důvodů.
Žena, která vyjadÅuje svůj nesouhlas s institucionalizovanou diskriminacà žen nebo
vyjadÅuje své názory na nezávislosti na mužské dominanci ve své spoleÄnosti, může uvést
jako důvod obavu z pronásledovánà v souvislosti s pÅisuzovanými politickými názory.
PÅÃsluÅ¡nost k urÄité sociálnà skupinÄ (respektive Älenstvà v urÄité skupinÄ)
z hlediska pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavà může být také důvodem pÅiznánà azylu,
pokud Älenové takové sociálnà skupiny trpà nebo se obávajà jakékoliv závažné
diskriminace Äi tvrdého a nelidského zacházenÃ.
Ženy mohou být posuzovány jako sociálnà skupina, jsou-li vystaveny nátlaku a
jsou-li ohrožovány ve vztahu k fyzickým, kulturnÃm nebo jiným pÅÃÄinám násilÃ
v prostÅedÃ, ve kterém žijà a které jim odmÃtá nebo nemůže poskytnout adekvátnÃ
ochranu.
Žena musà dokázat, že jejà strach z újmy je opodstatnÄný a skuteÄný, že
důvodem obávané újmy je jejà pohlavà a jde o újma tak závažnou, že by mohlo jÃt o
skuteÄné pronásledovánà - je-li pravdÄpodobné, že by pronásledovánà v pÅÃpadÄ
návratu ženy pokraÄovalo a existuje-li oprávnÄný důvod k domnÄnce, že takto
pronásledovaná žena nemůže ve své zemi oÄekávat odpovÃdajÃcà ochranu.
Dále se staly opodstatnÄnými uvádÄné důvody typu: zabÃjenà novorozenců, mrzaÄenÃ
ženských pohlavnÃch orgánů, upalovánà nevÄst, nucená interrupce nebo povinná sterilizace.
Tyto důvody jsou zcela odliÅ¡né od důvodů uvádÄných muži - žadateli o azyl.
Tyto SmÄrnice specifikujà újmu a jejà posuzovánà nejen na základÄ skuteÄnosti, že je
žena vystavena národnà politice nebo zákonu, se kterým nesouhlasÃ. Jako důkaz je potÅeba
doložit, že politika nebo zákony uvedené zemÄ jsou v podstatÄ perzekuÄnà nebo že jsou
použÃvány jako způsob pronásledovánà nebo jsou vykonávány perzekuÄnÃm způsobem.
15
4. 2. Spojené státy americké
Ve Spojených státech byly v roce 1995 vydány ImigraÄnà a naturalizaÄnÃ
službou (INS) SmÄrnice pro azylové žádosti podané ženami.
V praxi podle tÄchto SmÄrnic musà žadatelka o azyl dokázat, že:
§ byla v minulosti pronásledována;
§ že jejà obava z možného pronásledovánà v budoucnosti je opodstatnÄná;
§ že pronásledovánÃ, kterého se obává je způsobováno vládou, jedincem nebo
subjektem, který vláda nechce nebo nemůže kontrolovat;
§ že k pronásledovánà docházà na základÄ nÄkterého z pÄti základnÃch důvodů
uvedených v Ženevské úmluvÄ.
Ve SmÄrnicÃch Spojených států nejsou hlavnÃm důvodem pronásledovánÃ
zkuÅ¡enosti žen typu znásilnÄnà a sexuálnÃho zneužitÃ, jak je tomu v KanadÄ. PÅesto se
mezi uvádÄnými pÅÃklady, kdy ženy mohou zÃskat ochranu daného státu, objevujÃ
pÅÃpady žen, které se staly obÄtà sexuálnÃho zneužità nebo znásilnÄnà a jsou za to ve své
spoleÄnosti odmÃtány a postihovány. Je zÅejmé, jak je důležitá interpretace hlavnÃch,
tedy vÅ¡eobecných důvodů uvádÄných ve SmÄrnicÃch jednotlivých států i v Ženevské
úmluvÄ.
NÄkteré konkrétnà zákony vztahujÃcà se k urÄitému pohlavÃ, mohou mÃt
perzekuÄnà charakter. PÅi jejich hodnocenà se hledà na to, jsou-li namÃÅeny pÅÃmo proti
ženám svou formulacà nebo aplikacà a je-li uvedená sankce za porušenà takového
zákona závažná nebo je-li tak závažná újma, které se žena obává.
Pokud je v žádosti o azyl použit důvod pronásledovánà na základÄ
Älenstvà v urÄité sociálnà skupinÄ, SmÄrnice Spojených států (INS) vyžadujÃ
16
prokázánà odůvodnÄného pronásledovánÃ. Musà být namÃÅeno proti konkrétnÃmu
jedinci, který je "Älenem skupiny osob sdÃlejÃcÃch spoleÄnou, nezamÄnitelnou
charakteristiku". Ta musà být pÅitom taková, "že ji Älenové skupiny nemohou
zmÄnit, anebo by po nich takováto zmÄna nemÄla být požadována, protože tato
charakteristika je zásadnà pro jejich individuálnà identitu nebo svÄdomÃ".
PÅÃklady žen, které splÅujà podmÃnky zÃskánà ochrany na základÄ ÄlenstvÃ
v urÄité sociálnà skupinÄ v souvislosti s pÅÃsluÅ¡nostà k urÄitému pohlavà jsou shodné
s pÅÃklady uvádÄnými v kanadských smÄrnicÃch. Jako dalÅ¡Ã pÅÃklad zde mohu uvést
pÅÃpady žen, které se kvůli svému hlubokému pÅesvÄdÄenà nepodÅizujà pÅÃsným
náboženským pÅÃkazům (v oblasti oblékánÃ), jak k tomu docházà v nÄkterých
zemÃch, zvláštÄ v Afghánistánu. Dá se ÅÃci, že tyto ženy splÅujà podmÃnky pro
zÃskánà ochrany a ta jim bývá plnÄ poskytnuta.
4. 3. Švýcarsko
Ve Å výcarsku se problematikou pronásledovánà souvisejÃcÃho s pÅÃsluÅ¡nostÃ
k urÄitému pohlavà zabývá Federálnà úÅad pro uprchlÃky.
Podle Å¡výcarského práva musà žadatelka o azyl - stejnÄ jako ostatnÃ
žadatelé prokázat, že se nemůže vrátit do zemÄ původu a nemůže tam zÃskat
ochranu kvůli obavÄ z pronásledovánà alespoÅ na základÄ jednoho z pÄti
důvodů uvedených v Ženevské úmluvÄ. I když zde nenà konkrétnÄji vymezena
pÅÃsluÅ¡nost k urÄitému pohlavà jako důvod pro pÅiznánà postavenà uprchlÃka ve
Å výcarsku, má se za to, že definice uprchlÃka může být tÃmto způsobem a v
tomto smyslu interpretována.
17
Pokud žadatelka utrpÄla újmu nebo pokud se jà obává a nepovažujÃ-li
Å¡výcarské azylové zákony tuto újmu za "pronásledovánÃ", federálnà orgány
mohou rozhodnout, zda může být vydán pÅÃkaz k návratu. Jestliže nejsou splnÄny
vÅ¡echny podmÃnky pÅÃkazu k návratu (Evropská úmluva, technicky možný
návrat), je vydáno doÄasné povolenà k pobytu.
Dále Å¡výcarská federálnà vláda pÅijala opatÅenÃ, která upravujà postup
azylového ÅÃzenà v pÅÃpadÄ Å¾adatelek o azyl, které Äasto uvádÄly, že se staly obÄtÃ
sexuálnÃho násilà nebo uprchly pÅed diskriminaÄnÃmi zákony.
Mezi tato opatÅenà patÅÃ, že každá žadatelka má právo na nezávislé
azylové ÅÃzenà bez ohledu na to, zda je doprovázena svým manželem nebo
Älenem rodiny. S každou žadatelkou je interview vedeno zvlášť a samostatnÄ.
Musà být vytvoÅeny takové podmÃnky, aby žena - žadatelka o azyl mohla sdÄlit
informace rozhodné pro udÄlenà azylu bez obav již na poÄátku azylového ÅÃzenÃ.
Žena - žadatelka o azyl má právo na tlumoÄenà osobou stejného pohlavÃ
Pokud se stala obÄtà traumatického zážitku, vede interview specializovaný
pracovnÃk, který je schopen zacházet s následky traumatu. PracovnÃkům, kteÅÃ
rozhodujà v azylovém ÅÃzenà jsou k dispozici veÅ¡keré informace o kultuÅe,
legislativnÃch a sociálnÃch právech v zemÃch původu, stejnÄ tak jako již udÄlená
rozhodnutà ve vztahu k pronásledovánà souvisejÃcÃho s urÄitým pohlavÃm.
PracovnÃci v ÅÃzenà o udÄlenà azylu jsou také od roku 1995 Federálnà úÅadem
speciálnÄ Å¡koleni v problematice žadatelů o azyl, kteÅà se stali obÄtà traumatického zážitku.
Tyto specifické kroky, které Federálnà úÅad pro uprchlÃky vykonal,
potvrdily, jak důležitý je komplexnà pÅÃstup orgánů Äinných v ÅÃzenà o azylu k
žadatelkám o azyl, vÄetnÄ informovanosti a citlivosti pÅi posuzovánà pÅÃpadů,
které jsou specifické a které se vztahujà k pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavÃ.
18
4. 4. Älenské státy Rady Evropy
NÄkteré státy, které jsou Älenskými státy Rady Evropy, aktivnÄ prosazujÃ
vÅ¡echny základnà prvky Ãmluvy, SmÄrnic UNHCR, Deklaracà (viz. kapitola 3). I zde
existujà rozdÃly mezi důvody a typy pronásledovánÃ, které jsou základem pro pÅiznánÃ
postavenà uprchlÃka ženám. Mezi nÄ patÅà i fakt, že Åada států neakceptuje, že ženy v rámci
nÄkterých zemà mohou pÅedstavovat urÄitou sociálnà skupinu jako celek nebo jako jeho
urÄitou Äást.
Tyto státy kladou důraz na to, aby v uvádÄných důvodech figuroval jiný
oficiálnà důvod pronásledovánà (náboženský nebo politický), a tÃm by se ženy staly
Älenkami úzce definované skupiny, ÄÃmž by byl minimalizován důraz na jejich
pÅÃsluÅ¡nost k urÄitému pohlavà jako důvod pro udÄlenà azylu.
S tÃm souvisà problém, že nÄkteré státy neakceptujà sexuálnà násilà jako
takové za platný základ žádosti o udÄlenà azylu. S výjimkou toho, jedná-li se o
sexuálnà násilà takové intenzity, že je dostaÄujÃcÃ, nicménÄ Å¾Ã¡dost musà obsahovat
alespoÅ jeden z dalÅ¡Ãch pÄti základnÃch důvodů uvedených v Ženevské úmluvÄ.
Tato fakta vyplynula z průzkumu, který byl provádÄn v roce 1995 organizacÃ
UNHCR. Od té doby nastala u nÄkterých zemà zmÄna postoje ve vztahu k sexuálnÃmu násilà a
znásilnÄnà jako váleÄnému zloÄinu. Ve zvláštnÃch pÅÃpadech pÅiznávajà uprchlický status
ženám, jejichž žádosti o udÄlenà azylu jsou postaveny na důvodných
obavách z pronásledovánà souvisejÃcÃch s jejich pÅÃsluÅ¡nostà k urÄitému pohlavà (jako pÅÃklad
zde lze uvést Švédsko).
Žádná z evropských zemà nemá tak liberálnà pÅÃstup, se kterým jsme se setkali
v pÅÃpadÄ kanadských SmÄrnic o pronásledovánà souvisejÃcÃho s pÅÃsluÅ¡nostà k urÄitému
19
pohlavà (Rady pro pÅistÄhovalectvà a uprchlictvà (IRB), podle kterých může být i
pÅÃsluÅ¡nost k urÄitému pohlavà souÄástà definice Älenstvà v urÄité sociálnà skupinÄ. DalÅ¡Ã
otevÅenou zemà je pak Å výcarsko, které propracovalo základnà oficiálnà pÅÃstupy k ženám
- žadatelkám o azyl. Ty upozorÅujà a berou ohled na pÅÃpady, kdy se jedná o obÄti
traumatizujÃcÃch skuteÄnostÃ. Tehdy nutný citlivý a hlavnÄ odborný a profesionálnÃ
pÅÃstup nejen pÅi vedenà vstupnÃho interview.
4. 5. Äeská republika
Äeská republika je od roku 1993 Älenem Organizace pro bezpeÄnost a
spolupráci v EvropÄ (OBSE) a Rady Evropy.
Problematikou, která souvisà s vedenÃm ÅÃzenà o udÄlenà azylu, se v
Äeské republice zabývá Odbor azylové a migraÄnà politiky, který spadá pod
Ministerstvo vnitra Äeské republiky.
Äeská republika se ztotožnila s uznávanými mezinárodnÃmi konvencemi
o lidských právech - Ãmluvou z roku 1951, Protokolem z roku 1967, dále
Mezinárodnà smlouvou o obÄanských a politických právech z roku 1966,
Evropskou dohodou o prevenci muÄenà a nehumánnà nebo ponižujÃcà léÄbÄ nebo
trestánà z roku 1984 a Dohodou o dÄtských právech z roku 1989. DalÅ¡Ãm
významným dokumentem, který se týká rovnosti podle pohlavÃ, vÄetnÄ
problému integrace azylantů ÅeÅ¡Ã Pekingská deklarace a akÄnà platforma z roku
1995 (viz. kapitola 3). Tyto mezinárodnà dohody se různými způsoby podÃlejÃ
na úpravÄ postavenà úÄastnÃka ÅÃzenà o udÄlenà azylu pÅed Äeskými úÅady.
V Äeském právnÃm Åádu upravuje zásadu rovnosti bez ohledu na
pohlavà Ãstava Äeské republiky a Listina základnÃch práv a svobod. ZvláštÄ
Listinou základnÃch práv a svobod je rovnost garantována vÅ¡em, tedy ženám
i mužům, dále vÅ¡em bez ohledu na jejich státnà pÅÃsluÅ¡nost, náboženstvà a
20
rasu. Ostatnà právnà pÅedpisy týkajÃcà se práv a povinnostà nejen úÄastnÃků
ÅÃzenà o azylu, jsou formulovány neutrálnÄ a to tak, aby muži i ženy mohli
svá práva rovnomÄrnÄ využÃvat.
Výše jmenované právnà prameny majà univerzálnà princip - majÃ
vÅ¡eobecnou platnost. Problematiku spojenou s ÅÃzenÃm o udÄlenà azylu v
Äeské republice konkrétnÄji upravuje zákon Ä. 325/1999 Sb. o azylu a o
zmÄnÄ zákona Ä. 283/1991 Sb. o Policii ÄR ve znÄnà pozdÄjÅ¡Ãch pÅedpisů.
Ten definuje, kdo a za jakých okolnostà může být považován za úÄastnÃka ÅÃzenà o
azylu. V paragrafech 12 a 13 jsou specifikovány důvody, na jejichž základÄ je možné udÄlit
azyl v Äeské republice:
Důvody udÄlenà azylu - § 12:
"Azyl ministerstvo cizinci udÄlÃ, bude-li v ÅÃzenà o udÄlenà azylu zjiÅ¡tÄno, že cizinec
a) je pronásledován za uplatÅovánà politických práv a svobod, nebo
b) má odůvodnÄný strach z pronásledovánà z důvodu rasy, náboženstvÃ, národnosti,
pÅÃsluÅ¡nosti k urÄité sociálnà skupinÄ nebo pro zastávánà urÄitých politických názorů ve
státÄ, jehož obÄanstvà má, nebo, v pÅÃpadÄ, že je osobou bez státnÃho obÄanstvÃ, ve státÄ
jeho poslednÃho trvalého bydliÅ¡tÄ.
Zvláštnà důvody udÄlenà azylu - § 13:
(1) Manželu azylanta nebo jeho svobodným dÄtem mladÅ¡Ãm 18 let ministerstvo udÄlÃ
na jejich žádost nebo na žádost azylanta azyl, i když v ÅÃzenà o udÄlenà azylu
nebudou zjiÅ¡tÄny důvody podle § 12. UdÄlenà azylu manželu azylanta je
podmÃnÄno trvánÃm manželstvà ve státÄ, který azylant opustil z důvodů § 12.
(2) RodiÄům azylanta mladÅ¡Ãho 18 let ministerstvo udÄlà na jejich žádost azyl, i
když v ÅÃzenà o udÄlenà azylu u nich nebudou zjiÅ¡tÄny důvody podle § 12.
(3) Cizinci uvedenà v pÅedchozÃch odstavcÃch se musà po celou dobu ÅÃzenà o udÄlenà azylu
zdržovat na územÃ.
21
Jak je patrné, v zákonÄ o azylu jsou uvedeny základnà důvody, které mohou být
rozhodnými pro udÄlenà azylu v Äeské republice. Tyto důvody jsou shodné s důvody
uvedenými v Ženevské úmluvÄ. Obavy žen z pronásledovánà z důvodů jejich pÅÃsluÅ¡nosti
k urÄitému pohlavà nejsou podle právnÃho Åádu Äeské republiky důvodem pro pÅiznánÃ
azylu, na rozdÃl od liberálnÃho pÅÃstupu Kanady, Spojených států amerických a Å výcarska.
V praxi se můžeme setkat s pÅÃpady žen z Afghánistánu. Ty se potýkajÃ
s náboženskými, kulturnÃmi i sociálnÃmi zmÄnami v zemi, které mÄnà jejich životnà styl a
snažà se ovlivnit i jejich smýšlenà a názory. Afghánské ženy mohou vÅ¡eobecnÄ známé
důvody uvést a pÅitom se na nÄ může hledà jako na urÄitou sociálnà skupinu, kterou
bezpochyby jsou (viz kapitola 3.).
Dalšà dokumenty důležité pro úpravu postavenà žen a žen - azylantek
v Äeské republice, ÅeÅ¡Ã problematiku spojenou s možnou diskriminacÃ. Mezi tyto
dokumenty patÅà Ãmluva o odstranÄnà vÅ¡ech forem diskriminace žen (Vyhláška
ministra zahraniÄnÃch vÄcà Ä. 62/1987 Sb., o ÃmluvÄ o odstranÄnà vÅ¡ech forem
diskriminace žen). V Älánku 1 této Ãmluvy se uvádÃ, že diskriminacà žen se rozumÃ
"jakékoliv ÄinÄnà rozdÃlu, vylouÄenà nebo omezenà provedené na základÄ pohlavÃ,
jehož důsledkem nebo cÃlem je naruÅ¡it nebo zruÅ¡it uznánÃ, požÃvánà nebo uplatnÄnÃ
ze strany žen, bez ohledu na jejich rodinný stav a na základÄ rovnoprávnosti mužů
a žen, lidských práv a základnÃch svobod v politické, hospodáÅské, sociálnÃ,
kulturnÃ, obÄanské nebo jiné oblasti".
DalÅ¡Ã výslovný zákaz diskriminace můžeme nalézt v ZákonÄ o zamÄstnanosti
(Ä. 167/1999 Sb.) a novele zákonÃku práce. K faktickému zrovnoprávnÄnà žen by
mÄl napomoci soubor opatÅenà pÅijatých vládou v dokumentu Priority a postupy
vlády pÅi prosazovánà rovnosti mužů a žen, kde se mimo jiné uvádÃ, že vÅ¡echny
koncepÄnÃ, rozhodovacà a vyhodnocovacà procesy ve vÅ¡ech fázÃch jejich pÅÃpravy a
provádÄnà je nutné podÅizovat hledisku rovných pÅÃležitostà mužů a žen (UsnesenÃ
22
vlády ÄR ze dne 10. kvÄtna 1999 Ä. 452: úkol Ä. 1.8. vÅ¡em Älenům vlády,
průbÄžnÄ).
Mimo jiné Äeská legislativa pamatuje na integraci azylantů, a to ve StátnÃm
integraÄnÃm programu (§ 68 - 70 zákona Ä. 325/1999 Sb.), který je zamÄÅen na
pomoc azylantům pÅi zajiÅ¡tÄnà jejich zaÄlenÄnà do hostitelské spoleÄnosti.
5. Poskytovánà ochrany uprchlickým ženám (UNHCR)
UNHCR (United Nations High Commissioner for Refugees) působà v Äeské
republice od roku 1992. Pražská styÄná kanceláŠje podÅÃzená úÅednÃmu orgánu v ŽenevÄ.
ÃÅad komisaÅe Spojených národů vznikl z podnÄtu Valného shromáždÄnà OSN 1. ledna
1951 a dnes má své zástupce ve 171 zemÃch svÄta. Je zcela nepolitickou a nadnárodnÃ
organizacÃ, jejÞ aktivity majà ÄistÄ humanitárnà charakter. Dva hlavnà úkoly UNHCR jsou
podle jeho statutu poskytovánà mezinárodnà ochrany uprchlÃkům a hledánà trvalých ÅeÅ¡enÃ
jejich situace.
UNHCR vydalo v Äervenci roku 1991 v ŽenevÄ PÅÃruÄku o poskytovánà ochrany
uprchlickým ženám. Obsahuje základnà informace a doporuÄenà UNHCR, jak
identifikovat specifické otázky ochrany, problémů a rizik, se kterými se ženy -
žadatelky o azyl a azylantky tak Äasto setkávajÃ, vÄetnÄ základnÃch bodů, jak s žadatelkami
o azyl a azylantkami komunikovat o jejich minulé i nové situaci v hostitelské spoleÄnosti.
23
Tato pÅÃruÄka je urÄena vÅ¡em pracovnÃkům, kteÅà jsou s uprchlickými ženami v kontaktu a
poskytujà jim sociálnÃ, právnà a psychologické poradenstvÃ.
Aby bylo možné plnÄ pochopit a ÅeÅ¡it problémy souvisejÃcà s ochranou žen -
žadatelek o azyl a azylantek, je důležité, aby se ženy samy spolupodÃlely na
pÅÃpravÄ projektů, programů a poskytovánà pomoci. Protože programy, které nejsou
realizovány s úÄastà azylantů, nemusà být dostateÄnÄ ÃºÄinné tak, jak je jejich cÃlem.
Ženy tvoÅà vÄtÅ¡inu uprchlické populace. Jejich základnà Äinnostà v azylových zaÅÃzenÃch
bývá péÄe o nezletilé dÄti a rodinu. Tyto ženy bývajà izolovány, stávajà se obÄÅ¥mi různých
traumatizujÃcÃch a stresujÃcÃch situacÃ. V neposlednà ÅadÄ mohou být v konfliktu s tradiÄnÃmi,
pÅevážnÄ náboženskými a pro ženy Äasto velice striktnÃmi pravidly spoleÄnosti, ve které žily
pÅed svým odchodem. ÃÄast žen s podobnou zkuÅ¡enostà v programech pro uprchlické ženy
sloužà jako motivace a pÅÃklad, jak je možné se s novou situacà v hostitelské zemi vyrovnat. Je
důležitou a pÅÃnosnou, podporujÃcà samotnou ochranu žen - žadatelek o azyl a azylantek.
Bez ohledu na to, že pracovnÃci poskytujÃcà pomoc tÄmto ženám mohou být ovlivnÄni
vlastnÃmi kulturnÃmi pÅedsudky nebo nemusà dostateÄnÄ porozumÄt okolnostem a tradiÄnÃm
kulturám tÄchto žen.
SmÄrnice o poskytovánà ochrany uprchlickým ženám popisujà různá opatÅenÃ,
která by mohla zlepšit ochranu žen - žadatelek o azyl a azylantek. Jsou zde uvedena
preventivnà opatÅenÃ, návrhy postupů na pomoc ženám, jejichž práva byla poruÅ¡ena.
Základnà strukturu SmÄrnic tvoÅà pÄt základnÃch ÄástÃ, které:
I) zahrnujà základnà úvodnà informace, právnà rámec a cÃle SmÄrnic;
II) definujà způsoby posuzovánà situace žen - žadatelek o azyl, azylantek v oblasti
poskytované ochrany;
24
III) hovoÅà o základnÃch typech potÅeb v oblasti poskytované ochrany, specifické
intervence, problémech z oblasti fyzické bezpeÄnosti a z oblasti právnÃ
ochrany;
IV) navrhujà možná zlepÅ¡enÃ, která mohou být pÅijata v rámci prevence
zneužÃvánà na hranicÃch a pÅi realizaci vzdÄlávacÃch a výdÄleÄných aktivit;
V) specifikujà kroky, které by mÄly identifikovat bezpeÄnostnà problémy,
kterým jsou ženy - žadatelky o azyl a azylantky vystaveny, zjiÅ¡tÄné praktiky
minimalizovat a monitorovat jejich výskyt a podávat o nich zprávy úÅadům.
5.1. Specifické problémy žen v rámci posuzovánà oprávnÄnosti obav z pronásledovánÃ
podle UNHCR
Ne vÅ¡echny žádosti, které byly podány žadatelkami o azyl výhradnÄ
souvisà s otázkami pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavÃ. PÅestože žadatelky zmiÅujà stejné obavy
z pronásledovánà jako jejich spolužadatelé - muži, tyto obavy nejsou a nebývajà stejného
charakteru. Je tedy důležité zajistit, aby procedury pÅi rozhodovánà braly v úvahu specifické
zájmy a potÅeby žen.
Žadatelky o azyl, které se snažà uplatnit důvody pronásledovánà s pÅÃsluÅ¡nostÃ
k urÄitému pohlavà k zÃskánà mezinárodnà ochrany, se setkávajà s nÄkterými zásadnÃmi
pÅekážkami v poskytované ochranÄ. NapÅÃklad pohovory, které jsou nedÃlnou souÄástÃ
azylového ÅÃzenÃ, mohou být pro ženy pÅÃliÅ¡ trapné a ponižujÃcÃ, a to zejména
v pÅÃpadech, kdy jsou tazateli muži. Státnà úÅednÃci, kteÅà tyto pohovory vedou, se také
mohou zajÃmat pÅedevÅ¡Ãm o "tradiÄnÃ" formy pronásledovánà a nebývajà dostateÄnÄ
citlivà k otázkám sexuálnÃho násilà a nucených sÅatků.
V mnoha zemÃch nenà právnà a sociálnà postavenà žen a mužů rovnoprávné. Tyto
faktory nejsou Äasto brány v úvahu pÅi pronásledovánà souvisejÃcÃm s pÅÃsluÅ¡nostÃ
k urÄitému pohlavÃ. UNHCR sestavilo seznam otázek, které by mÄly být brány v úvahu pÅi
posuzovánà azylových žádostÃ, které byly podány ženami:
25
§ Postavenà žen pÅed zákonem, vÄetnÄ jejich postavenà u soudu, právo podat
žalobu a podávat svÄdectvÃ, zákony o rozvodu a svÄÅenà dÄtà do výchovy, právo
vlastnit majetek, právo rozhodnout se pro nebo proti interrupci;
§ Politická práva žen vÄetnÄ volebnÃho práva, práva zastávat veÅejný úÅad a být Älenem
politické strany;
§ Sociálnà a ekonomická práva žen, vÄetnÄ jejich práva provdat se za muže podle
svého výbÄru, práva na vzdÄlánÃ, kariéru a zamÄstnánà Äi výdÄleÄnou Äinnost,
postavenà vdovy nebo rozvedené ženy a svoboda oblékánÃ;
§ Možnost žÃt bez ochrany muže;
§ Výskyt ohlášeného násilà proti ženám, jeho formy (jako sexuálnà útoky, zabÃjenÃ
kvůli poÅ¡pinÄnà cti, upalovánà nevÄst), ochrana dostupná ženám a sankce Äi tresty
pro osoby dopouÅ¡tÄjÃcà se tÄchto Äinů.
RozdÃl mezi nebezpeÄÃmi a výhružkami, které hrozà mužům a ženám spoÄÃvá
v orientaci na domácà prostÅedà a "soukromou" sféru, která podle nÄkterých názorů ležÃ
zcela mimo dosah mezinárodnÃho práva, protože ženy trpà pÅedevÅ¡Ãm aktivitami jednotlivců
- Äasto Älenů vlastnà rodiny.
S tÃmto souvisà problém odvÃjejÃcà se od pÅesvÄdÄenÃ, že urÄitá praxe týkajÃcÃ
se žen je odvozena od kultury nebo náboženstvÃ. Z tohoto důvodu nemusà být tedy
považována za pronásledovánà a poruÅ¡ovánà nejen základnÃch lidských práv.
Jako dalÅ¡Ã problém, kterému ženy žádajÃcà o azyl musà Äelit je hrozÃcÃ
diskriminace nebo újma a Äasto se vztahuje k tradici nebo k nábožensky
motivovanému chovánÃ. V takovýchto pÅÃpadech nelze rozliÅ¡it, zda odpovÄdnost za
tyto Äiny nese stát nebo spoleÄnost vnucujÃcà sociálnà normy. Zde je možné uvést
jako pÅÃklad pÅÃstup v islámských zemÃch, kde jsou zákony o rodinÄ ÅÃzeny hlavnÄ
náboženským nadhledem a kde konflikty v rodinÄ, domácà násilÃ, pravidla rozvodu,
práva dÄtà a dalÅ¡Ã jsou ÅeÅ¡eny v souladu s náboženskou vÃrou (pÅ. Å¡arÃja, islámské
právo favorizuje mužský náhled).
26
Na základÄ soudnÃch pÅÃpadů žadatelek o azyl lze pronásledovánà s ohledem na
pÅÃsluÅ¡nost k urÄitému pohlavà rozdÄlit do Å¡esti hlavnÃch forem (UNHCR, 1997):
1. Kruté až nelidské zacházenà trestajÃcà pÅekroÄenà urÄitých spoleÄenských norem
z vlastnÃho rozdÄlenà a na základÄ hlubokého pÅesvÄdÄenÃ.
- Tato forma bývá nejobvyklejÅ¡Ã. Nebere vÅ¡ak v úvahu, že k pÅekroÄenÃ
spoleÄenských norem může docházet i za okolnostÃ, které žena nemůže ovlivnit
a nad kterými nemá žádnou kontrolu. Jako pÅÃklad lze uvést obÄÅ¥ znásilnÄnÃ,
které hrozà stÃhánà a trest za nevÄru.
2. Sexuálnà násilÃ
- Pronásledovánà může mÃt i tuto podobu. I když obÄÅ¥mi podobného druhu
pronásledovánà jsou ženy, pomÄrnÄ Äasto jsou terorizovány podobným
způsobem i dÄti obou pohlavÃ, podobnÄ jako vÄzni mužského pohlavÃ.
NapÅÃklad ve válce v BosnÄ bylo sexuálnà násilà použÃváno systematicky jako
zbraÅ k zastraÅ¡ovánÃ, trestánà a vyhánÄnà urÄité Äásti spoleÄnosti.
3. Forma sexuálnÄ motivované perzekuce - mrzaÄenà nebo odstraÅovánà ženských
genitáliÃ
- Je samozÅejmé, že ženy urÄitý zvyk, jakkoliv naÅ¡Ã spoleÄnostà odmÃtaný,
pÅijÃmajà nebo trpà a proto se o perzekuci nejedná. V pÅÃpadÄ, kdy je tato forma
ženÄ vnucována proti jejà vůli a úÅady nejsou ochotné nebo schopné poskytnout
ochranu, lze to považovat za dostateÄný základ pro nárok na uprchlický statut.
4. Antikoncepce
- UNHCR zastává názor, že státem definovanou politiku plánovaného rodiÄovstvÃ
jako takovou nelze považovat za pronásledovánÃ. Pokud ovÅ¡em nenà pÅi jejÃm
uplatÅovánà použita diskriminace. Na Konferenci o populaÄnÃch otázkách v KáhiÅe
1994 je ovÅ¡em základnÃm právem vÅ¡ech dvojic i jednotlivců " rozhodovat se o
reprodukci svobodnÄ bez diskriminace, nucenà nebo násilÃ".
27
Samotnou existenci politiky plánovánà rodiÄovstvà je tedy tÅeba odliÅ¡ovat od
metod použÃvaných pÅi jejà realizaci. Politika plánovaného rodiÄovstvà může být
prosazována různými způsoby. Pokud ovÅ¡em docházà k zastraÅ¡ovánÃ, nátlaku,
nuceným potratům nebo k nedobrovolné sterilizaci, mohou se muži Äi ženy
legitimnÄ odvolávat na strach z pronásledovánÃ
5. Sexuálnà orientace
- Za pátou formu je považováno Å¡patné zacházenà s lidmi nebo jejich trestánÃ
pro jejich sexuálnà orientaci. Ve smyslu Ženevské úmluvy jsou homosexuálové
průkaznÄ "urÄitou sociálnà skupinou", protože sexuálnà orientace je základnà a
nemÄnnou souÄástà identity osob.
6. Domácà násilÃ
- Jedná se pomÄrnÄ o nový problém, který je jen velmi zÅÃdka použÃván jako
důvod pro pÅiznánà azylu. PÅiznánà azylu se v podobných pÅÃpadech zvažuje
v situacÃch, kdy domácà násilà pÅekroÄà urÄitou mez krutosti a kdy úÅady opÄt
nemohou nebo nechtÄjà postiženà osobÄ poskytnout ochranu.
28
6. Ãvod do problematiky integrace azylantů v Äeské republice
Integrace azylantů - tÄch, kteÅà zÃskali status azylanta v Äeské republice, je
velice významný sociálnà a politický problém, proto mu vÄnuji zvláštnà kapitolu.
Tento problém nutà vÄtÅ¡inu vyspÄlých zemà svÄta k zamyÅ¡lenà a ÅeÅ¡enÃ
důležitých otázek, které souvisà s dodržovánÃm základnÃch lidských práv a svobod
na stranÄ jedné a se zachovánÃm integrity a bezpeÄnosti na stranÄ druhé.
Äeská republika mÄla do roku 1989 zkuÅ¡enost spÃÅ¡e s emigracà obyvatel.
Proto situace, kdy se po roce 1990 objevili v Äeské republice prvnà žadatelé o azyl,
vyžadovala okamžitá ÅeÅ¡enÃ, nutná pro úpravu postavenà žadatelů o azyl a azylantů
v rámci právnÃho Åádu, spoleÄenského a ekonomického života Äeské republiky.
Situace žadatelů o azyl v EvropÄ se rychle mÄnà a tÃm nutà národy i státy, aby
pÅehodnotily své dosavadnà pÅÃstupy k této problematice nejen v oblasti azylové a
integraÄnà politiky, které dosud vykonávaly. Diskuse zemà evropských spoleÄenstvÃ,
které v poslednÃch letech probÃhajÃ, mohou inspirovat k úvahám, jak tuto
problematiku ÅeÅ¡it a jak se vyrovnat s pÅÃtomnostà rostoucÃho poÄtu azylantů.
IntegraÄnÃm problémům, které souvisà s pobytem azylantů v Äeské republice,
nebyla doposud vÄnována pÅÃliÅ¡ná pozornost. PoÄet azylantů nebyl v naÅ¡ich
mÄÅÃtkách pÅÃliÅ¡ vysoký (od roku 1990 do ledna 2001 byl pÅiznáno postavenÃ
uprchlÃka v Äeské republice celkem 2039 osobám). Jejich integrace byla
organizována a finanÄnÄ podporována vládou, nevyskytly se proto zatÃm obecné
problémy s integracà azylantů. OÄekává se ale, že s ohledem na vzrůstajÃcà poÄet
úÄastnÃků ÅÃzenÃ, se tato situace zmÄnÃ. Vycházejme z pÅedpokladů, že se žádná
29
z evropských zemà nedeklarovala jako imigraÄnà stát, ale v důsledku pováleÄných
migracÃ, pÅÃstupu cizinců na trh práce, uprchlických vln a následujÃcÃmu
sjednocovánà rodin k tomu doÅ¡lo. NavÃc Äeská republika má ve srovnánà s jinými
státy bývalého socialistického bloku, odkud vÄtÅ¡inou žadatelé o azyl pocházÃ, vyÅ¡Å¡Ã
životnà úroveÅ, politickou stabilitu a demokratický vývoj.
6. 1. Pojem a proces integrace
Integrace znamená v obecném smyslu sjednocenÃ, vÄlenÄnÃ, zaÅazenà dÃlÄÃ
Äásti ve vyÅ¡Å¡Ã celek. Podstatou integrace je proces, bÄhem kterého se z cizinců, kteÅÃ
se dostali do urÄité zemÄ a postrádajà ochranu původnÃho státu, stanou obÄané této
zemÄ a požÃvajà vÅ¡ech jejÃch obÄanských práv a tÃm zÃskajà ochranu této zemÄ.
Integrace jedince do spoleÄnosti je taktéž složitý proces, pÅi kterém jedinec
pÅicházà na svÄt do urÄitého spoleÄenstvÃ, které je souÄástà širÅ¡Ãho kulturnÃho celku. Jako
celek je ovlivÅován osobnà zkuÅ¡enostÃ, kterou zÃskává z kontaktu se svým blÃzkým
okolÃm. Docházà k socializaci v interakci s okolÃm, jedinec se uÄà urÄité komunikaci,
symbolickému chovánÃ, ÅeÄi, gestům, ustáleným vzorcům chovánà a to mu souhrnnÄ
umožÅuje rozumÄt a orientovat se v prostÅedÃ, ve kterém žije. Toto prostÅedÃ
spoluvytváÅà jeho hodnotový systém a ten se nemusà shodovat s tÃm, který uznává
vÄtÅ¡ina.
SpoleÄenská integrace nenà jednostrannou záležitostÃ, ale je procesem
pÅizpůsobovánà se, ke kterému docházà pÅi vzájemné interakci. TÃm se vytváÅÃ
nepÅetržitý pohyb. StupeÅ dosažené rovnováhy se neustále mÄnÃ. VstupovánÃ
nových prvků udržuje dynamiku a funkÄnost systému. Za nejvyÅ¡Å¡Ã formu integrace
můžeme považovat ten okamžik, kdy jsou subjekty schopny zasahovat do
objektivnÃch životnÃch podmÃnek a pÅetváÅet je a docházÃ-li k uspokojovánÃ
individuálnÃch, skupinových a Å¡irÅ¡Ãch spoleÄenských potÅeb. Na tomto mÃstÄ je
nutné upozornit na možnost zámÄny integrace za asimilaci.
30
Asimilace jedinců znamená, že dojde ke "splynutÃ" azylantů s dominantnÃ
kulturou státu. Asimilovaný obÄan pÅijÃmá jazyk i hodnoty vÄtÅ¡inové spoleÄnost, od
nÞ se pÅestává liÅ¡it. Jeho původnà kultura je zcela odmÃtnuta nebo zapomenuta.
VÄtÅ¡inová spoleÄnost bývá souÄasnÄ také obohacena jednotlivými prvky kultury
pÅÃchozÃch, ale zpravidla ne symetricky. Asimilace je oboustranný proces, kterým
vzniká nÄco, co tu původnÄ nebylo (Sokol,J., UlÄ, O., Pithart, P., Camrda, J.,1996).
6. 2. Problematika integrace azylantů obecnÄ
Integrace azylantů probÃhá na dvou základnÃch úrovnÃch. Prvnà úrovnà je
"hostitelská spoleÄnost". Tato spoleÄnost je nÄjakým způsobem ekonomicky i
sociálnÄ stabilnÃ, je uspoÅádaná, strukturovaná. Je to prostÅedÃ, ve kterém se
"vytváÅà urÄité klima, které je vůÄi pÅijetà imigrantů odliÅ¡ného kulturnÃho a
etnického původu vstÅÃcné nebo odmÃtavé, otevÅené Äi uzavÅené. PÅÃtomnost
imigrantů, jejichž kulturnà původ může být hostitelské spoleÄnosti znaÄnÄ vzdálený,
naruÅ¡uje dosaženou úroveÅ integrace, nutà k novému pÅizpůsobovánÃ." (Horáková,
M. 1996)
Druhá úroveÅ je pak tvoÅena azylanty. PÅicházejà do hostitelské zemÄ jako
jednotlivci nebo jako skupiny a po uplynutà nÄjaké doby se organizujà do urÄitých
spoleÄenstvÃ. Proces integrace může být úspÄÅ¡ný pouze tehdy, kdy je hostitelská
spoleÄnost ochotna Äleny pÅijmout a za pÅedpokladu, že azylant je ochoten stát se
souÄástà této pro nÄj nové spoleÄnosti - je ochoten se integrovat.
Tato druhá úroveÅ a dalÅ¡Ã integraÄnà proces nastává v okamžiku, kdy bylo
pozitivnÄ rozhodnuto o udÄlenà azylu úÄastnÃkovi ÅÃzenà o azylu v hostitelské zemi.
ÃÄelem symbiózy vÅ¡ech tÄchto prvků působÃcÃch na jedince by podle mého
názoru mÄlo být jeho plnohodnotné zaÅazenà do nové spoleÄnosti, jeho nezávislosti
31
na vnÄjÅ¡Ã pomoci a v Å¡irÅ¡Ãm kontextu i jeho zapojenà se do obecného sociálnÃho i
ekonomického života dané zemÄ a vzájemné ovlivÅovánà a motivovánà se obou
úrovnà spoleÄenského života. Pokud budeme uvažovat o tom, jaké jsou
nejdůležitÄjÅ¡Ã aspekty integrace azylantů, je nutné zmÃnit pÅÃstup azylanta na trh
práce, jeho pÅÃstup k systému sociálnÃho zabezpeÄenà a pÅedevÅ¡Ãm zÃskánà státnÃho
obÄanstvà dané zemÄ, které souvisà se zÃskánÃm volebnÃho práva. ProÄ volebnÃ
právo? PrávÄ toto právo je vrcholným aktem politické integrace a umožÅuje jedinci
spolupodÃlet se na rozhodovánà o budoucnosti státu. (BendÃková, E., 2000) StátnÃ
obÄanstvà podmiÅuje pocit sounáležitosti a identity spolu s nárokem jedince na
státnà ochranu, které se mu v zemi původu nemuselo z různých důvodů dostávat.
Každý, kdo úspÄÅ¡nÄ zÃská azyl v urÄité zemi (konkrétnÄ v Äeské republice)
automaticky zÃskává urÄitá obÄanská práva jako jsou povolenà k pobytu, pÅÃstup na
pracovnà trh, shledávánà rodin, pÅÃstup k veÅejnému Å¡kolstvÃ, sociálnà zabezpeÄenà a
dalÅ¡Ã. VÄtÅ¡inu tÄchto základnÃch obÄanských práv pomáhajà uplatnit programy
v rámci azylové a imigraÄnà politiky ve spolupráci s nevládnÃmi organizacemi.
IntegraÄnà politika se zabývá ÅeÅ¡enÃm tÄchto problémů (BendÃková, E., 2000):
§ ubytovánà - tento problém se týká vÄtÅ¡iny azylantů a patÅà mezi nejdůležitÄjÅ¡Ã,
které je azylant nucen ÅeÅ¡it okamžitÄ po pÅÃchodu do zemÄ nebo po zÃskánÃ
azylu. Na odstranÄnà tohoto problému se podÃlà různé projekty a podpůrné
integraÄnà asistenÄnà programy, azylová zaÅÃzenÃ, penziony, domy a integraÄnÃ
centra. V Äeské republice je zaveden systém, kdy obec dostane od státu
pÅÃspÄvek na rekonstrukci neobyvatelného bytu Äi domu a tÃm se obec zaváže
k pronajmutà tohoto objektu cizinci, který zÃskal azyl v ÄR na dobu deseti let.
V tomto systému lze ovšem narazit na problém, který souvisàs problematikou
zamÄstnanosti. VÄtÅ¡ina obcÃ, které disponujà objekty vhodnými pro tento úÄel, se
nacházà v oblastech, které se potýkajà s nezamÄstnanostà a tak se může stát, že
pokud má azylant vyÅeÅ¡en problém s ubytovánÃm, ÅeÅ¡Ã otázku zamÄstnánÃ;
32
§ pÅÃstup na pracovnà trh - jak jsem se již zmÃnila, úspÄÅ¡né zapojenà se do
ekonomického života spoleÄnosti je jednÃm z dÃlÄÃch cÃlů procesu integrace.
Hlavnà podmÃnkou pro zapojenà se do pracovnÃho procesu je zÃskánà pracovnÃho
povolenÃ. Toto povolenà může být vydáno na omezenou dobu, může se vázat na
vymezený druh práce vydávané zamÄstnavateli. Různým skupinám mohou být
udÄlovány různé preference - nezÅÃdka je možné se setkat s umÃstÄnÃm azylantů
na žebÅÃÄku důležitosti až za obÄany a dlouhodobými zahraniÄnÃmi pracovnÃky;
§ sociálnà zabezpeÄenà a zdravotnà péÄe - azylant má stejné právo na sociálnÃ
zabezpeÄenà a zdravotnà péÄi jako obÄané. Jedná se o stejné situace jako jsou
nezamÄstnanost, mateÅstvÃ, invalidita, nemoc, chudoba, péÄe o dÃtÄ. NapÅÃklad
v oblasti tÄhotenstvà a péÄi o dÃtÄ může docházet ke stÅetu tradic a zvyklostÃ,
které ženy - azylantky chtÄjà dodržet podle svých zkuÅ¡enostà ze zemÄ původu;
§ vzdÄlánà - pÅÃstup ke vzdÄlánà je zaruÄen každému a automaticky (zvláštÄ
dÄtem je zajiÅ¡tÄna povinná Å¡kolnà docházka, bez ohledu na jejich národnost Äi
způsob vstupu do zemÄ). PÅÃstup k vyÅ¡Å¡Ãmu vzdÄlánà již bývá omezen, cizinci
musà platit školné. Výjimkou jsou organizované jazykové kurzy pro azylanty,
které bývajà poskytovány zdarma, hlavnÄ bÄhem pobytu žadatelů o azyl v
pobytových stÅediscÃch Ministerstva vnitra. Pokud se jedná o žadatele o azyl,
jimž nebyl pÅiznán statut azylanta, mohou studovat na speciálnà stipendia, kd
y je jim umožnÄno pokraÄovánà a dokonÄenà jejich studiÃ. I v tomto pÅÃpadÄ je
nutno mÃt na mysli, že nÄkteré spoleÄnosti omezujà pÅÃstup ke vzdÄlánà na
základÄ tradiÄnÃho náboženského vyznánà (v Afghánistánu je dÃvkám a ženám
zakázán pÅÃstup k dalÅ¡Ãmu vzdÄlánÃ), nebo že ženy - azylantky, které jsou
matkami, jsou v podstatÄ izolovány tÃm, že se starajà o rodinu a tÃm je jejich
pÅÃstup ke vzdÄlánà znaÄnÄ omezen a komplikován;
§ půda, hospodáÅská zvÃÅata, nástroje, osivo - zde se jedná o prostÅedky,
které jsou poskytovány v rámci integrace pÅevážnÄ v rozvojových
33
zemÄdÄlských zemÃch a svým způsobem se jedná o alternativu pÅÃstupu na
pracovnà trh v zemÃch průmyslovÄ vyspÄlých. Podstatou je podpora
ekonomické sobÄstaÄnosti tÄchto lidÃ. PÅitom je nutné vycházet z možnostÃ
konkrétnà zemÄ a z možnostÃ, které jsou dány charakteristikou daného
cizince. V Äeské republice se tento způsob integrace nevyužÃvá.
6. 3. Specifický problém integrace žen - azylantek v ÄR
Proces integrace azylantů je tedy pÅevážnÄ hledánÃm rovnováhy mezi životnÃm
stylem, sociálnà strukturou a mentálnÃmi stereotypy spoleÄenstvÃ, které opustili a
prostÅedÃm hostitelské spoleÄnosti. V tomto procesu lze nalézt potencionálnà konflikty i
nezbytné kompromisy na obou stranách - azylantů i domácà populace, můžeme zde
nalézt různé důvody, proÄ chtÄjà zůstat právÄ v Äeské republice.
V procesu integrace se ovÅ¡em mohou odrážet také podmÃnky, za kterých
k tomuto procesu docházÃ, a to nejen v závislosti na zemi původu, ale můžeme se
setkat také s důvody, které mohou souviset s pÅÃsluÅ¡nostà k urÄitému pohlavÃ.
34
Je tedy tÅeba upozornit na znevýhodnÄné postavenà a diskriminaci žen jako obvykle
znevýhodÅované skupiny azylantů, jejichž integraci by mÄla být vÄnována zvláštnÃ
pozornost.
Tato myÅ¡lenka a posuzovánà majoritnà hostitelské spoleÄnosti z hlediska
zacházenà s úÄastnicemi ÅÃzenà (pozdÄji azylantkami) a umožnÄnà jejich participace
nejen na ekonomickém a spoleÄenském životÄ hostitelské zemÄ, nejsou
neobvyklými. Jsou pÅedmÄtem nepÅetržitého monitorovánà zvláštÄ velkých
mezinárodnÃch organizacÃ, jako jsou UNHCR a Výbor pro odstranÄnà diskriminace
žen. Mnohá doporuÄenà tÄchto organizacà se týkajà vztahů uvnitÅ rodin azylantů i
celých komunit; vzájemných vztahů azylantů a hostitelské spoleÄnosti vÄetnÄ
zvláštnÃho postavenà žen na obou úrovnÃch.
Budeme-li souhlasit s tÃm, že diskriminace podle pohlavà je v Äeské
republice ÅeÅ¡ena právnÃmi pÅedpisy (viz. kapitola 4.5.), je nutné upozornit, že se
s urÄitou mÃrou diskriminace v bÄžném životÄ setkáváme stále. UplatnÃme-li tento
poznatek na ženy - azylantky, zjistÃme, že jsou vystaveny nÄkolikerému
znevýhodnÄnà podle pohlavÃ, jazyka, etnické pÅÃsluÅ¡nosti, rasy, náboženstvÃ.
Problémem, který je nutno ÅeÅ¡it je, jak zaruÄit tÄmto ženám realizaci jejich základnÃch
práv v hostitelské spoleÄnosti, aniž by docházelo k omezovánà nebo snad poruÅ¡ovánÃ
základnÃch práv obou úrovnà - azylantů nebo hostitelské spoleÄnosti. Protože,
vezmeme-li v úvahu hranice mezi tÄmito spoleÄnostmi, které se pohybujà mezi tolerancà a
intolerancà a rovnostà a nerovnostà ke kulturnÄ Äi nábožensky motivovaným formám
diskriminace žen, neexistuje pro majoritnà spoleÄnost komplexnà a hlavnÄ srozumitelný
výklad podobných forem diskriminace. Pokud by podobný výklad existoval, jistÄ by se také
zmÄnil vÅ¡eobecný pÅÃstup hostitelské spoleÄnosti k této tak specifické problematice. Zde je
nutné pÅipomenout, že velkou Äást informacà o této problematice poskytujà pÅevážnÄ
nevládnà a neziskové organizace.
35
Ženy - azylantky nemusà vnÃmat rovnost jako nÄco důležitého, zvláštÄ,
pocházejÃ-li z prostÅedÃ, kde je dominance mužů v hierarchii na vÅ¡ech úrovnÃch sociálnÃch
vztahů bÄžnou. KulturnÃ, náboženské a spoleÄenské normy zemà původu žen - azylantek
mohou pÅedstavovat vážnou pÅekážku integrace žen a dÃvek v hostitelské spoleÄnosti.
Důsledkem může být osamocenà žen - azylantek a že se ocitnou na okraji spoleÄnosti. TÃm
se samozÅejmÄ zmÄnÃ, respektive oslabà jejich role a pozice v rodinÄ i v komunitÄ. DocházÃ
tedy k "posÃlené diskriminaci", která na ženy - azylantky působà velice negativnÄ.
Je-li hlavnÃm cÃlem integrace žen - azylantek, nenà možné urÄité tradice a normy
považovat za absolutnÃ, protože mohou - a Äasto se tak stává - pÅedstavovat hrozbu, že
nÄkteÅà Älenové téže spoleÄnosti, zvláštÄ Å¾eny, nemohou požÃvat nÄkterých lidských
práv ve stejné mÃÅe (Komise ministra vnitra, 2000).
Ženy se dostávajà do rozporuplného postavenÃ, kdy na nÄ hostitelská
spoleÄnost svým způsobem vyvÃjà tlak formou snahy o jejich integraci a zároveÅ
s tÃm si chtÄjà zachovat právo odliÅ¡ovat se a prosadit svou kulturu proti tomu, co se
považuje za "západoevropské normy".
TÄmito normami a hodnotami, které jsou pro nÄ nové a zcela neznámé, se cÃtà být
ohroženy a komunity, ve kterých žijÃ, mohou omezovat jejich role a možnosti ve vÄtÅ¡Ã mÃÅe,
než jak by tomu bylo v zemi jejich původu. ZatÃmco se v zemi jejich původu spoleÄenské
vztahy - vÄetnÄ emancipace žen - postupnÄ vyvÃjÃ, v hostitelské zemi jsou ženy postaveny
pÅed pro nÄ nepÅekonatelnou pÅekážku s tÃm, že uvnitÅ komunit docházà ke stagnaci tohoto
vývoje a k pÅechovávánà tradiÄnÃho Åádu. A to bez možnosti pÅirozené, původnÃ
kompenzace v jiných sférách rodinného nebo spoleÄenského života. TÃmto docházà k
"kulturnÄ relativistickému pÅÃstupu", který umožÅuje dvojà hierarchii práv v jednom právnÃm
systému, což je pro hostitelskou spoleÄnost neakceptovatelné. V tomto úhlu pohledu je právo
na kulturnà identitu azylantů postaveno nad jiná práva, jmenovitÄ nad právo rovnosti žen a
mužů a vede k omezovánà obÄanských, hospodáÅských, sociálnÃch a kulturnÃch práv,
36
zejména v oblasti vzdÄlánÃ, zamÄstnánÃ, zdravotnà péÄe, úÄasti na veÅejném životÄ a svobody
rozhodovánà o sobÄ a svém životÄ (Komise ministra vnitra, 2000).
Problémem pÅi intervenci státu do procesu integrace je otázka propojenà veÅejné
a soukromé sféry. Stát nemá zasahovat do organizace rodinného života a do vztahů
Älenů rodiny (s výjimkou poruÅ¡ovánà základnÃch práv Äi zákonů, napÅ. polygamie,
domácà násilà atd.). Je ale odpovÄdný za dodržovánà lidských práv, které jsou
garantovány právnÃm Åádem, vÄetnÄ mezinárodnÃch smluv.
S Äeskými zákony a mezinárodnÃmi smlouvami, které jsou pro Äeskou republiku
závazné, jsou nesluÄitelné praktiky, které poruÅ¡ujà právo ženy na život a jejà fyzickou
identitu (pÅ. ženská obÅÃzka), vynucené sÅatky, polygamie, omezovánà pÅÃstupu ke vzdÄlánÃ
nebo zákaz zamÄstnánÃ, jednostranné zapuzenà manželky, vÄetnÄ vÅ¡ech forem násilÃ
páchaného na ženách.
Normy, které upravujà sociálnà chovánà nebo spoleÄenské role, způsob
oblékánà nebo jednánà v rodinném kruhu a ve spoleÄenském životÄ jsou z hlediska
Äeské republiky jako hostitelské zemÄ pÅijatelné, pokud neohrožujà hlavnÃ
hospodáÅská, sociálnà a kulturnà práva ženy.
K dalÅ¡Ãm problémům může docházet pÅi konkrétnà aplikaci azylové a
integraÄnà politiky. K "nepÅÃmé diskriminaci" docházà i tehdy, jsou-li zákony a
normy z hlediska pohlavà neutrálnÃ, ale lze snadno odvodit, že tato neutralita je
založena na patriarchálnÃm modelu spoleÄnosti. VÄtÅ¡Ã problémy vznikajà z Äasté
závislosti žen na manželovi a v pÅÃpadÄ rozchodu je žena nucena s manželem zůstat,
a to nÄkdy i za cenu osobnà obÄti a svobody.
V rámci integraÄnà politiky Äeské republiky byla vydána Komisà ministra vnitra
urÄitá doporuÄenÃ, které se vztahujà ke specifickému problému integrace žen - azylantek:
37
§ V pÅÃpadÄ možných konfliktů mezi náboženskými, kulturnÃmi a tradiÄnÃmi normami
v závislosti na rovnosti pohlavà by mÄl být rozhodujÃcÃm princip svobodné volby
ženy ohlednÄ svého vlastnÃho života a vlastnÃch rozhodnutà na vÅ¡ech úrovnÃch.
§ SouÄástà diskriminace podle pohlavà je princip nadÅazenosti a dominance jednoho
pohlavà nad druhým. Ten by mÄl být považován za jednu z forem intolerance, kterou
jsou obecnÄ nepÅijatelné, stejnÄ tak jako napÅ. rasismus. PÅesto tato forma patÅÃ
k vÃceménÄ tolerovaným ve vÅ¡ech podobách a témÄÅ vÅ¡emi spoleÄnostmi, vÄetnÄ Äeské.
§ Programy a aktivity, které jsou zamÄÅeny na dosaženà rovnosti pohlavÃ, by mÄly
respektovat zájmy žen a mužů na stejné úrovni.
§ Ženy - azylantky by mÄly být chápány jako cÃlová a nejvÃce ohrožená skupina
v rámci pÅipravovaných programů pro integraci. SouÄasnÄ by mÄly být
respektovány jejich názory, které by mohly zlepšit rovnost uvnitŠkomunit i
vzájemné vztahy mezi hostitelskou spoleÄnostà a tÄmito komunitami.
Dále byla touto Komisà navržena opatÅenÃ, která by mÄla zajistit rovné pÅÃležitosti
pro ženy a muže - azylanty v procesu integrace do hostitelské spoleÄnosti. Mezi tato velmi
důležitá opatÅenà patÅÃ:
§ Å¡kolenà státnÃch zamÄstnanců, kteÅà jsou v kontaktu s úÄastnÃky ÅÃzenà o azylu a
azylanty, o problematice rovných pÅÃležitostà pro muže a ženy s ohledem na
možné kulturnÄ a náboženské konflikty;
§ informovánà žen - azylantek o jejich právech, vÄetnÄ vzdÄlávánÃ, pro úÄely na
úÄasti na spoleÄenském životÄ hostitelské spoleÄnosti a o důležitých
mechanismech, kterými je možno dosáhnout plného pÅÃstupu k tÄmto právům;
§ vÄnovánà zvláštnà pozornosti situaci žen - azylantek zvláštÄ v tÄch pÅÃpadech,
pokud jsou obÄÅ¥mi násilných Äinů v zemi původu i objektem intolerance
v hostitelské spoleÄnosti;
§ poskytovánà vzdÄlánà dÃvkám i chlapcům, vÄetnÄ vzdÄlávánà o rovném postavenÃ
žen a mužů;
§ umožnÄnà pÅÃstupu žen - azylantek ke vzdÄlánà na vÅ¡ech úrovnÃch vzdÄlávacÃho systému;
38
§ prosazovánà rovného pÅÃstupu žen - azylantek k zamÄstnánÃ, vÄetnÄ rovného
zacházenà se ženami a muži v práci;
§ Å¡kolicà programy o poskytovánà zdravotnà péÄe v ÄR pro azylanty vÅ¡eobecnÄ a se
zvýšenou pozornostà k péÄi o matku a dÃtÄ a otázkám plánovaného rodiÄovstvÃ;
§ vÅ¡eobecná podpora projektů, které by mÄly zlepÅ¡it postavenà a integraci žen -
azylantek v Äeské republice; zjiÅ¡Å¥ovánà požadavků organizovaných i
neorganizovaných skupin žen - azylantek a podpora fungovánà sdruženÃ
komunit, azylantů, vÄetnÄ Å¾enských sdruženÃ;
§ zlepÅ¡enà informovanosti pracovnÃků médià o specifické otázce postavenà žen -
azylantek a mnoho dalÅ¡Ãch.
Pokud budou tato doporuÄenà a opatÅenà dodržována a prosazována, zajisté
dojde ke zmÄnÄ mÃnÄnà Äeské hostitelské spoleÄnosti, která pÅistupuje k azylové a
integraÄnà problematice velice zdrženlivÄ, v mnohých pÅÃpadech i velice negativnÄ.
Tento pÅÃstup se odvÃjà od minimálnà zkuÅ¡enosti s touto specifickou problematikou.
Velkou úlohu pÅi tom hraje nÃzká informovanost hostitelské spoleÄnosti, nÃzký
zájem médià o dÄnà na poli azylové a integraÄnà politiky a v neposlednà ÅadÄ také
strach z možného nekontrolovatelného a vzrůstajÃcÃho poÄtu cizinců v Äeské
republice. Proto se nabÃzà velká Å¡kála ÅeÅ¡enÃ, jak tuto situaci ÅeÅ¡it k vÅ¡eobecnému
uspokojenà potÅeb hostitelské spoleÄnosti, žadatelů o azyl, azylantů a specificky žen
- azylantek, které jsou nejohroženÄjÅ¡Ã skupinou.
39
7. Statistické pÅehledy MV ÄR
Základnà údaje pro tuto Äást mi byly poskytnuty na Odboru azylové a
migraÄnà politiky Ministerstva vnitra Äeské republiky.
Celkový poÄet úÄastnÃků ÅÃzenà o udÄlenà azylu od roku 1990 neustále stoupá.
Jen za prvnà Ätvrtletà tohoto roku bylo podáno 4 008 žádostà o udÄlenà azylu (viz.
graf 1). Celkem od ledna 1990 do prosince 2000 bylo podáno 33 893 žádostà o
udÄlenà azylu.
V roce 2000 pokraÄoval nárůst poÄtu úÄastnÃků ÅÃzenÃ, který zaÄal již v ÅÃjnu
roku 1998. V roce 2000 požádalo o udÄlenà azylu 8 787 cizinců. Oproti roku 1999
(7 220 žádostÃ) vzrostl poÄet úÄastnÃků ÅÃzenà o 22 % a oproti roku 1990 (1 602
žádostÃ), kdy byly podány prvnà žádosti o udÄlenà azylu v Äeské republice, vzrostl
poÄet úÄastnÃků ÅÃzenà o celých 548, 5 %.
Jako pÅÃklad zmÄn v uprchlické populaci v Äeské republice s ohledem na
poÄet úÄastnic ÅÃzenÃ, porovnám roky 1998, 1999 a 2000.
40
NejvÃce frekventovanými zemÄmi původu úÄastnÃků ÅÃzenà v roce 1998 bylo
Bulharsko, Rumunsko, Afghánistán, Jugoslávie a Arménie. Evropské zemÄ byly
v poÄtu bÄženců pÅekonány zemÄmi asijskými - Srà Lanka, Irák a Indie. Podle
pohlavà bylo složenà úÄastnÃků velmi nevyrovnané: 72 % vÅ¡ech úÄastnÃků ÅÃzenÃ
tvoÅili muži, 28 % tvoÅily ženy.
V roce 1999 doÅ¡lo ke zmÄnám nejfrekventovanÄjÅ¡Ãch zemà původu úÄastnÃků ÅÃzenÃ:
ÄÃna, Pákistán, Sýrie, Turecko, Rumunsko, Rusko, Moldavsko. RozdÄlenà úÄastnÃků ÅÃzenÃ
bylo opÄt velmi nevyrovnané: 84 % s vlastnà žádostà tvoÅili muži, 17 % ženy.
V roce 2000 bylo nejvÃce úÄastnÃků ÅÃzenà z Ukrajiny, Afghánistánu, Moldavska,
Indie, Ruska a Vietnamu. Z celkového poÄtu žádostà (8 787), bylo 77, 9 % žádostà mužů a
pouhých 22,1 % žen.
Je patrné, že žádostà podaných ženami bylo za uplynulé tÅi roky vždy daleko ménÄ.
Azyl v Äeské republice zÃskalo od roku 1990 do 31. 12. 2000 celkem 2 033 úÄastnÃků ÅÃzenÃ.
Z tohoto poÄtu bylo pouhých 742 žen, tedy 36,5 %, oproti 1 219 mužům 63,5 % (viz PÅÃloha
1).
NejvÃce azylantek bylo z Afghánistánu (90 azylantek), z Rumunska (151
azylantek), z bývalého SovÄtského svazu (70 azylantek), z Arménie (64 azylantek)
atd. Z pÅehledu udÄlených azylů v jednotlivých letech s ohledem na poÄty mužů a žen
(viz. PÅÃloha 2) je vidÄt, že ženy žádajà o azyl v daleko menÅ¡Ã mÃÅe než muži, ale
rozdÃl mezi nimi pÅi zÃskánà azylu již nenà tak veliký. Dá se ÅÃci, že s ohledem na poÄet
podaných žádostà o azyl, majà ženy daleko vÄtšà úspÄch na zÃskánà azylu než muži.
PodÃváme-li se konkrétnÄji na ženy - azylantky, zjistÃme, že nejvÃce
zastoupená vÄková skupina je 0 - 14 let a dále až 26 - 40 let (viz PÅÃloha 2). PrvnÃ
skupina je nejvÃce ohroženou a zranitelnou, protože dÄti bývajà obÄtà deprivace a
traumatu vÅ¡eobecnÄ - novým prostÅedÃm, zážitky. Druhá skupina je stejnÄ
ohroženou. Jedná se o naopak ekonomicky aktivnà ženy. Docházà k neuspokojovánÃ
41
potÅeb, jako je potÅeba zamÄstnánÃ, ekonomické nezávislosti. Pokud taková situace
pÅetrvává, docházà ke stresovým a traumatizujÃcÃm situacÃm.
8. Studie žen - imigrantek, Poradna pro integraci Praha
Pražská Poradna pro integraci realizovala v lednu 2001 studii, jejÃmž cÃlem bylo
zmapovat situaci v oblasti pracovnà a spoleÄenské integrace žen - imigrantek, které
v Äeské republice žijà dlouhodobÄ.
Na otázky odpovÃdalo 20 respondentek, z nichž 12 bylo azylantkami a 8
zÃskalo v Äeské republice trvalý pobyt. Dotazované ženy pocházely doslova z celého
svÄta. NejvÃce jich pocházà z Asie, dále z bývalého SovÄtského svazu. MenÅ¡Ã Äást
respondentek pocházà z východnà Evropy a z Afriky (viz PÅÃloha 3, graf 1).
Tato studie mÄla odpovÄdÄt na základnà otázky, které se týkaly
kvalifikace žen a je-li spoleÄnost schopna tyto ženy rozeznat a pÅijmout. NeboÅ¥
z celkového nÃzkého poÄtu žen - azylantek, které zÃskaly v Äeské republice
odpovÃdajÃcà uplatnÄnà i ze zaznamenané nÃzké frekvence kurzů a možnostÃ
zÃskánà kvalifikace v Äeské republice vyplývá, že této problematice nenÃ
vÄnována dostateÄná pozornost (viz PÅÃloha 3, graf 2, graf 3).
Äást dotazovaných žen má využitelnou kvalifikaci pro uplatnÄnà se v zamÄstnánÃ.
OdvÃjà se vÅ¡ak od znalosti Äeského jazyka, vzdÄlánà a profese, kterou zÃskaly v zemi
původu (viz PÅÃloha 3, graf 2, graf 4). Nebo naopak od ochoty zaÄÃt s ÄÃmkoli, vlastnÃ
aktivity a postoj samotné ženy a rodiny. Výhodou bývá jazykovÄ i kulturnÄ bližšà oblast
původu ženy, která umožÅuje lepÅ¡Ã a snazÅ¡Ã adaptaci na nové prostÅedÃ.
42
Pokud ženy nemajà potÅebnou kvalifikaci, majà možnost ji zÃskat. Ze zemÄ
původu majà relativnÄ vysoké vzdÄlánÃ, majà zájem o dalÅ¡Ã vzdÄlávánÃ. Pokud jsou
ve hÅe kulturnà rozdÃly a individuálnà postoje, asi by nestaÄily pouze kursy Äeského
jazyka a jiné rekvalifikaÄnà kursy. TÃm by byly zÃskány znalosti a dovednosti, ale
pravdÄpodobnÄ by nebyly využÃvány. KomplexnÄjÅ¡Ã integraÄnà programy neexistujÃ.
Stále zůstává skupina žen, které se do nové spoleÄnosti integrovat nechtÄjÃ
nebo nemohou, a to nejÄastÄji v souvislosti s rodinnými závazky. Je otázkou,
nakolik je tato orientace na rodinu primárnÃm zájmem a nakolik je náhradnà náplnÃ
života v zemi, kde žena pro sebe samotnou nevidà perspektivu uplatnÄnÃ.
DalÅ¡Ãch kontaktů s lidmi majà ženy pomÄrnÄ málo, vÄtÅ¡ina respondentek
tuto situaci považuje za uspokojivou. Udržujà kontakty s lidmi v zemi původu,
i když na dálku, i s cizinci, kteÅà v Äeské republice žijà (PÅÃloha3, graf 5).
Intenzita komunikace s Äechy je závislá na úrovni znalosti ÄeÅ¡tiny žen
(PÅÃloha 3, graf 6). Ta se odvÃjà od toho, zda žena pracuje nebo zda je v
domácnosti a peÄuje o rodinu. Jen malá Äást respondentek se aktivnÄ zapojuje
do spoleÄenských aktivit (cÃrkve, kluby).
PoložÃme-li si otázku, zda je Äeská spoleÄnost schopna kvalifikace žen -
cizinek rozeznat a pÅijmout, musÃme konstatovat, že se spoleÄnost jako celek
o tento problém vůbec nezajÃmá. Ze strany státu nejsou vůbec žádná opatÅenÃ
(v rámci ÃÅadů práce - Správa služeb zamÄstnanosti MPSV ÄR). Jedinou
podstatnÄjÅ¡Ã aktivitou je podpora jazykových kurzů ÄeÅ¡tiny pro uznané
uprchlÃky ze strany Ministerstva vnitra - zde vÅ¡ak nenà brána v úvahu ani
kvalifikace úÄastnÃků kurzu ani specifika mezi muži a ženami. Touto oblastÃ
se nezabývajà ani vzdÄlávacà instituce a nevládnà organizace.
43
Původ z ciziny vždy působà jako handicap, a to ze dvou důvodů - v Äeské
republice je celkovÄ málo cizinců, kteÅà netvoÅà komunity, Äeská spoleÄnost
oÄekává od cizinců maximálnà adaptaci a jejà postoje k cizincům obecnÄ jsou
velmi opatrné až negativnÃ. To, že v Äeské republice nejsou zatÃm utvoÅeny
vzájemnÄ se podporujÃcà komunity, zvyÅ¡uje poÄet žen, které se na bÄžném trhu
práce se svými specifickými dovednostmi (africká kuchynÄ, perský jazyk) a
zároveÅ s nedokonalou znalostà ÄeÅ¡tiny uplatnit nemohou.
Z provádÄných rozhovorů lze zjistit, že životnà postoje cizinců - azylantů a
cizinců s jiným (trvalým, dlouhodobým) pobytem jsou rozdÃlné. Azylanti spÃÅ¡e
spoléhajà na pomoc úÅadů, ze strany státu a nevládnÃch organizacÃ. Sami sebe
považujà za "humanitárnà kategorii" - to pravdÄpodobnÄ souvisà s azylovou
procedurou, která vÅ¡eobecnÄ vede k pasivitÄ. ÃÅady Äasto pohlÞejà na azylanty tak,
jako by zde byli trpÄni ze sociálnÃch důvodů a neoÄekávajÃ, že by chtÄli a mohli
v Äeské republice pracovat. Azylanti potom nepociÅ¥ujà ze strany spoleÄnosti
signály, že jsou jim otevÅeny možnosti uplatnÄnÃ. ZvláštÄ to platà pro ženy. Tento
postoj spoleÄnosti byl ovÅ¡em generalizován na vÅ¡echny cizince. Cizinci s jinými
typy pobytu majà odliÅ¡ná oÄekávánÃ: majà pocit, že si musà pomoci sami, spoléhajÃ
spÃÅ¡e na pÅátele a rodinu než na stát, bývajà spÃÅ¡e pracovnÄ zaÄlenÄni. Jako celek je
tato strategie úspÄÅ¡nÄjÅ¡Ã. (Poradna pro integraci, 2001).
44
9. ZávÄr
Ženy, vÄetnÄ dÄtà na tÄchto ženách závislých, pÅedstavujà v mnoha zemÃch
vÄtÅ¡inu uprchlické populace (celkem 60 %). Äeská republika mezi tyto zemÄ
nepatÅÃ, neboÅ¥ podle statistických pÅehledů (viz. kapitola 7.), roÄnÄ podává pÅibližnÄ
20 % žen vlastnà návrh na zahájenà ÅÃzenà o udÄlenà azylu. Za uplynulých deset let
zÃskalo pouhých 36,5 % žen azyl v Äeské republice.
Na základÄ zÃskaných informacà je podle mého názoru hledisko pÅÃsluÅ¡nosti
k urÄitému pohlavà důvodem pro zÃskánà azylu, protože ženy jsou ÄastÄjÅ¡Ãmi obÄÅ¥mi
pronásledovánÃ. NejliberálnÄjÅ¡Ã podmÃnky pro zÃskánà azylu, které berou ohled na
pÅÃsluÅ¡nost k urÄitému pohlavÃ, jsou obsaženy ve SmÄrnicÃch pÅijatých Kanadou.
Tyto SmÄrnice důkladnÄji interpretujà základnà definici uprchlÃka tak, že obavy
z pronásledovánà z důvodu pÅÃsluÅ¡nosti k urÄitému pohlavà jsou stejnÄ opodstatnÄné
jako pÄt základnÃch důvodů uvedených v ZákonÄ o azylu. Je důležité, aby definice
uprchlÃka byla obecnÄ interpretována s ohledem na specifické potÅeby žen.
Pochopenà problému, jimž Äelà uprchlické ženy, vyžaduje dvoustranný
pÅÃstup - hostitelské spoleÄnosti i žen samotných.
45
PÅi sociálnà práci s uprchlickými ženami je velmi důležitý citlivý a odborný
pÅÃstup. Situace, kterým tyto ženy musely Äelit byly traumatizujÃcà a sdÄlovánÃ
informacà důležitých nejen pro zÃskánà azylu, je pro nÄ velice tÄžké a nepÅÃjemné.
PracovnÃci, kteÅà jsou v kontaktu s tÄmito ženami, by mÄli ÅeÅ¡it klÃÄové
otázky, které se vztahujà pÅedevÅ¡Ãm k prevenci diskriminace a páchánà dalÅ¡Ãch druhů
násilà na ženách. VeÅ¡kerá opatÅenà by mÄla brát v úvahu dvÄ základnà hlediska: jak
ÅeÅ¡it nouzovou situaci a jak pÅistupovat k dlouhodobé uprchlické situaci vůbec,
vÄetnÄ identifikace otázek vztahujÃcÃch se pouze k uprchlickým ženám.
K prvnÃmu hledisku - k nouzové situaci se vztahujà tyto základnà otázky:
§ prevence útoků na uprchlické ženy pÅi pÅechodu hranic;
§ obecná znalost demografického profilu uprchlické populace podle pohlavà a
vÄku
§ úÄast uprchlických žen na plánovánà a realizaci opatÅenà poskytovánà pomoci a
zajišťovánà ochrany;
§ fyzické rozloženà a umÃstÄnà azylového zaÅÃzenà pro zajiÅ¡tÄnà lepÅ¡Ã ochrany;
§ politika pomoci zajiÅ¡Å¥ujÃcà pÅÃstup svobodných uprchlických žen a žen -
samoživitelek k ubytovánà a zdravotnické péÄi;
§ pÅÃstup žen k registraÄnÃm dokumentům vystavovaným na jejich jméno;
§ spravedlivé projednávánà žádostà o pÅiznánà statusu uprchlÃka;
§ identifikace zvláštÄ zranitelných osob tak, aby byla vÄnována zvláštnà pozornost
jejich ochranÄ;
§ sluÄovánà rodin, které byly pÅi útÄku rozdÄleny;
§ zahrnovánà sociálnÃho hlediska do procesu; problematika uprchlických žen a
specializace pracovnÃků;
46
§ zajiÅ¡tÄnà odpovÃdajÃcÃho poÄtu ženských pracovnic působÃcÃch zejména pÅi
poskytovánà ochrany a ve zdravotnictvà UNHCR, 1991).
ÅÃzenà o udÄlenà azylu je pomÄrnÄ zdlouhavý proces. V Äeské republice dobu od
podánà žádost až do rozhodnutà na prvnà instanci urÄuje zákon o azylu. Tato doba je
devadesát dnà s tÃm, že může být pÅimÄÅenÄ prodloužena (§ 27 zákona Ä.325/1999 Sb., o
azylu). BÄhem této doby je důležité ÅeÅ¡enà druhého hlediska - dlouhodobé uprchlické situace
pomocà následujÃcÃch doporuÄenÃ:
§ monitorovánà demografického profilu uprchlické populace podle pohlavà a vÄku;
§ úÄast uprchlických žen na pÅÃpravÄ a realizaci opatÅenà pro poskytovánà služeb,
pomoci a ochrany;
§ prevence útoků na uprchlické ženy v azylových zaÅÃzenÃch;
§ fyzická organizace azylového zaÅÃzenÃ, aby byla zajiÅ¡tÄna vÄtÅ¡Ã bezpeÄnost uprchlických
žen;
§ volný pÅÃstup svobodných uprchlických žen a žen - samoživitelek ke zdravotnà péÄi a ubytovánÃ;
§ pÅÃstup uprchlických žen k registraÄnÃm dokumentům vydávaným na jejich vlastnÃ
jméno;
§ pÅÃstup uprchlických žen k výdÄleÄným aktivitám a Å¡kolicÃm programům, které
podporujà jejich schopnost postarat se o sebe a o svou rodinu;
§ pÅÃstup uprchlických žen k programům dobrovolné repatriace, pÅesÃdlenà a mÃstnÃ
integrace a k informacÃm potÅebným pro pÅijetà kvalifikovaného rozhodnutà týkajÃcÃho se
trvalého ÅeÅ¡enÃ;
§ Å¡kolenà pracovnÃků ve vztahů k citlivému zaÄlenÄnà otázek týkajÃcÃch se uprchlických
žen do procesu pÅÃpravy a realizace programů (UNHCR, 1991).
Je zÅejmé, že problematika postavenà uprchlických žen ve spoleÄnosti je
velice specifická na ÅeÅ¡enà - aÅ¥ už bÄhem ÅÃzenà o udÄlenà azylu nebo pÅi integraci
47
azylantek do hostitelské spoleÄnosti. Je nutné upozornit na komplikace, které
mohou být způsobeny nedostateÄnou informovanostà spoleÄnosti. Äeská spoleÄnost
má s cizinci spÃÅ¡e negativnà zkuÅ¡enost, která je ovlivnÄna minulostÃ.
Zde se otevÃrá prostor k volnému působenà vládnÃm institucÃm a nevládnÃm
organizacÃm. Jejich hlavnÃm úkolem je poskytovánà nejen právnÃho a sociálnÃho
poradenstvà úÄastnicÃm ÅÃzenà i azylantkám, ale také informovánà široké veÅejnosti o
důležitých zmÄnách v azylové politice státu, vÄetnÄ o možnosti spoluúÄasti na
pomoci tÄmto lidem, která je neménÄ důležitou.
Literatura
§ Azyl, Äasopis Konzorcia organizacà pracujÃcÃch s uprchlÃky v Äeské republice. Ä. 1,
2/2001
§ BendÃková, E.: Mezinárodnà ochrana uprchlÃků v EvropÄ. UK FF. Praha 2000.
§ ECRE: The Integration of Refugees in Central and Eastern Europe. Slovenia. 1996
§ Fabrice, Liebaut: Legal and Social Conditions for Asylum Seekers and Refugees in
Central and Eastern European Counries.Danish Refugee Council. 1999.
48
§ Horáková, M.: Problémy integrace etnických menÅ¡in spojené s integracÃ. Výzkumný
ústav práce a sociálnÃch vÄcÃ. Praha. ÅÃjen 1996.
§ Komise ministra vnitra pro pÅÃpravu a realizaci politiky vlády ÄR v oblasti integrace cizinců
a rozvoje vztahů mezi komunitami: Specifický problém - integrace žen. Praha. Äerven 2000.
§ Poradna pro integraci: Studie žen - imigrantek v ÄR. Praha. Leden 2001.
§ Sokol,J., UlÄ, O., Pithart, P., Camrda, J.: KlÃÄová slova k multikulturalismu in: Nová
PÅÃtomnost Ä. 8/1996
§ UNHCR: Ochrana uprchlÃků - otázky a odpovÄdi.
§ UNHCR: Situace uprchlÃků ve svÄtÄ. 1997.
§ UNHCR: Guidelines on the Protection of Refugee Women. Geneve. Äervenec 1991.
§ UNHCR: UNHCR Policy on Refugee Women.
§ UNHCR: Uprchlické ženy, Pronásledovánà souvisejÃcà s pÅÃsluÅ¡nostà k urÄitému
pohlavÃ. Praha. ZáÅà 1999
§ United Nations: Fakta a ÄÃsla OSN. InformaÄnà centrum OSN. Praha. 1999.
§ Vizinová, D., Preiss, M.: Psychické trauma a jeho terapie. Portál. Praha 1999
§ www. mvcr. cz
§ Zákony a uprchlÃci - zpravodaj právnÄ - poradenského centra SOZE. Ä. 20, 21/1998
49